Pražská stovka 2012

122 km (4.200 m+)

(7. 12. - 9. 12. 2012)

Poslední etapa EKUT, vzhledem k mrazu asi ta nejtěžší. A i když trochu placatější krajinou než je okolí Ústí, zase jsem poznal spoustu krásných míst. Skvělá trasa, vedoucí někdy místy, které bych sám asi nezvolil, snad i proto, že se tudy běhat nedá. 

Vyhlídka Máj a zmrzlá Cola

Proběhnout Nazaretským potokem suchou nohou se nepodařilo. Opět skvěle strávený víkend se skvělými lidmi. Co ještě dodat? Prostě příjemný proběhnutí ;) Díky všem za společnost a těším se na další akci.

LOUČENÍ s turistickým rokem 2012

167 km (6.950 m+)

(23. 11. - 25. 11. 2012)

1. etapa 57 km / 2450 m+. Denní část: Lovosice - Lovoš - Milešovka - Dubice - Větruše - Ústí nad Labem. Tuhle část jsem běžel v silničkách, a docela to šlo, po zadku jsem jel jenom jednou ;-) Docela pohodový běh v nádherné podzimní přírodě, jen ta "panoramata" kvůli mlze tak úplně nevynikla.

1. etapa, zleva: Petr Kotlář, Jarda Koptiš, Pavel Marek a Lenka Váchová

2. etapa 110 km / 4500 m+: Těchlovice - Buková hora - Velké Březno - Ústí nad Labem - Němčí - Třebušín - Plešivec - Varhošť - Ústí nad Labem. Etapa rozdělená na noční a denní část, po 43. kilometru trasa procházela základnou. Po ukončení první etapy zbylo dost času na jídlo i na odpočinek, špagety Quattro formaggi chutnaly znamenitě, ostatně podobně jsem si pochutnal i na chlebech s Ramou a salámem Vysočinou na občerstvovačkách :) Před odjezdem autobusu na místo startu v Těchlovicích jsem zkoušel ještě chvilku usnout, ale nějak se to nedařilo, endorfiny dělají svoje. Závod začal přesně ve 22:30 a hned první stoupání připomínalo sjezdovky na B7. Na Bukové hoře jsme poprvé ztratili značku a skupinka se rozdělila. Na cestu jsem se vydal bez mapy i navigace a orientovat se jen podle turistického značení někdy není úplně jednoduché. Na P100 zkusím aspoň nacpat trasu do hodinek. Z Bukové hory jsem se vydal se skupinkou v čele s Monikou, ale tu jsme stejně po nějaké době ztratili. Do Ústí jsem dorazil po lehkém kufrování s Tomášem Ulmou.

Na základně jsem se rozhodl počkat na světlo a trochu se prospat, dal jsem si dvě hodiny odpočinku a pak jsem se vydal sám na pokračování. Ve dveřích jsem potkal závodníka, co vyběhl chvilku přede mnou, říkal, že si promítl trasu, co uběhl, představil trasu, co ho čeká, a rozhodl se vrátit a jet domů. Říkal jsem mu, že o tomhle se nesmí mnoho přemýšlet, protože pokud se svého těla zeptám, jestli ještě můžu, tak se mohu spolehnout na to, že mi oznámí, že nemůžu :D Svítilo sluníčko, bylo docela teplo a běželo se báječně. Příroda v okolí Ústí nad Labem je prostě nádherná, moc jsem si to užíval a ani mi moc nevadilo, že běžím sám. Po cca 15 kilometrech začalo foukat a docela přituhlo, z rukávu na krku jsem narychlo tvořil čepici a nasadil větrovku a rukavice. Přitom jsem nějak minul odbočku a protáhnul si trasu o pár kilometrů po asfaltu. Pár lidí mě mezitím předběhlo a v hospodě v Třebušíně jsem se přidal k Ivanovi Martynkovi a zbytek trasy jsme dokončili společně. V hospodě v Hlinné jsme potkali Martinu s Evou a po nějaké době jsme je dohnali a pokračovali společně dál. Plány na dokončení závodu aspoň do půlnoci se nám postupně rozplývaly, postup se neustále zpomaloval, v noci se hůř sleduje trasa, takže rychlejším tempem se dá rychleji zabloudit. Dost času jsme strávili hledáním ztracené cesty, ale na tomhle místě musím pochválit čelovku Led Lenser, která moc pomohla. Na cca 83. kilometru přišla krize, hrozná únava, bolest snad úplně všeho, deset kroků se zavřenýma očima, otevřít, zkorigovat směr atd. Vzal jsem si jeden Ibalgin, a doufal, že aspoň něco by mohlo přestat bolet. Do dvaceti třiceti minut to bylo zase OK - asi nějaký zázrak :) Na Ivana přišla krize v podobném okamžiku, ale tomu "prášek štěstí" nějak nezabral. Podobně jako na B7 jsem byl až téměř do konce závodu v totálně euforické náladě. Tohle je ta meditace stezky, jak o ní píše Kerouac.


Do cíle jsme dorazili chvíli před čtvrtou ranní, a po tradičních chlebech se salámem a Ramou jsem to zalomil do spacáku. Po třech hodinách spánku byl čas vyklidit prostory a kupodivu jsem celkem bez velkých obtíží odešel po svých. Doma jsem se podivil ještě víc - váha ukázala úbytek hmotnosti jen jedno kilo za skoro 39 hodin běhochůze. Byl to super zážitek. A díky všem spoluběžcům, byl to s vámi skvěle strávený čas a těším se na vás na Pražské stovce.

Beskydská sedmička 2012

95 km (5.430 m+)

(7. 9. - 9. 9. 2012)

Zatím to nejbláznivější, nejtěžší a nejlepší, co jsem kdy zažil. Bláznivý seběhy v místech, kde by mě fakt sbíhat nenapadlo, kdyby tam nebylo značení, nekonečná stoupání, při kterých se čas zastavuje - 23 minut na kilometr :o), nádherná příroda a spousta, a to doslova, spousta super lidí. Zprvu jsem váhal, zda byl dobrý nápad přihlásit se na takhle masovou akci, pohled na takovou masu lidí valících se od třineckého nádraží městem na start mě trochu děsil. I start byl vlažný, několik kilometrů to byl spíš prvomájový průvod. Najednou přišlo první stoupání, dav se rozptýlil a už to začalo. Výstup po sjezdovce na Malý Javorový, cca 600 vystoupaných metrů, stoupání, co se zdá, že neskončí, a spousta borců cvakajících hůlkami jako by se nechumelilo vás z obou stran míjí téměř dvounásobnou rychlostí. Pokračování na Velký Javorový a po trase sport hezky dolů o 500 metrů níž, terénem spíš pro kamzíky. Nějakou dobu jsme mysleli, že jsme nějak uhnuli z trasy nebo co a doufali jsme, že na tu správnou trasu narazíme. Jak se ukázalo, běželi jsme po trase :) Dole ve Ski areálu Řeka nás čekala čipová kontrola a zase hezky zpátky nahoru. Po napojení na trať společnou s kategorií hobby se postup zpomalil, hlavní vlna hobíků zabrala skoro celou cestu a tak další postup byl docela kličkování mezi lidmi, větvemi, kamením a hůlkami závodníků. 

Po nějakých dvaceti kilometrech konečně přišla občerstvovačka, už bylo na čase, doplnili jsme energii a sůl, s chutí jsem si dal pár kousků banánu a melounu, banány samozřejmě se solí, jak se sluší. 

Sestup z Lysé hory

Nemá asi smysl dopodrobna popisovat všechny vrcholy a údolí B7, pár krizí přišlo a zase odešlo, nepozorovaně přišlo svítání, při zatažené obloze je to docela nevýrazné. Chvílemi padal slabý déšť. Největší krize přišla cca na 55. km, měli jsme chuť to vzdát, na nějakou dobu jsme lehli do trávy a snědli nějaké rohlíky se sýrem. To trochu pomohlo, takže jsme se přinutili vstát a nakonec se to zase rozběhlo. Kolem 60. kilometru už jsme nemluvili o odstoupení ze závodu, ale o rychlostním tréninku ve středu na dráze, o závodech, co nás letos čekají a tak. V pustevnách zakoupená Coca-cola nás rozjela naplno a od 75. kilometru jsme jeli jak o život. Jedno zda nahoru nebo dolů, tep mi zázračně držel někde na 130, a šlo to fakt samo, lehce a hladce, s hubou od ucha k uchu. Při sebězích jsme brali soupeře po dávkách, ve stoupáních jsme spíš odpočívali, zjistili jsme, že máme daleko kratší krok a proto je lepší nevyčerpávat se a dohnat to na sebězích nebo i indiánským během v mírných stoupáních. Se soupeři, co jsme míjeli, jsme se hlasitě zdravili, Libor řval, že "Už tam budem!" a že je to už jen kousek. Většina lidí se ale k běhu vyprovokovat nedala :D 

Doběhli jsme celkem na pohodu v čase 20:51:52, na 84. místě v kategorii sport z celkově 422 týmů. Cca třetina týmů celkově závod nedokončila, ve sportu dokončilo 270 týmů. 
Fakt super zážitek a výkon, za který se nemusíme stydět. Našich plánovaných 18 hodin byl blud plynoucí z neznalosti trati. Příští rok za 16 ;oD 

Libore díky za spolupráci, bylo to vážně dobrý.

Krakonošova stovka 2012

100 km (3.935 m+)

(15. 6. - 16. 6. 2012)


Moje první běžecká stovka. Byla to vážně zatím moje nejtěžší šichta, osmnáct hodin v kuse. Pár věcí mě překvapilo, třeba náročnost trasy, dlouhé úseky se nedaly vůbec běžet, jestli to nakonec nebylo tím, že to měl být pochod a ne běh :) S tímhle faktem souviselo i moje druhé překvapení, na jediné občerstvovačce nebyly iontové nápoje, ani ovoce, příště to holt budu muset tahat s sebou. Na třicátém kilometru jsem se složil k zemi a zabrzdil rukama a kolenem, asi tak jako Lída na POŠUKu, jen s tím rozdílem, že jsem si neroztrhnul kalhoty. Na záznamu trasy mi od té chvíle chybí 7 km, při pádu se zmáčklo tlačítko STOP :oD. Timexy by určitě 18 hodin nevydržely, MacGyverova nabíječka ale vykonala přesně to, co se po ní žádalo. 

Nabíječka MacGyver

Za chvíli se začne stmívat a já vyběhnu na regenerační výběh. Raděj za tmy, aby mě nesebrali..