167 km (6.950 m+)
(23. 11. - 25. 11. 2012)1. etapa 57 km / 2450 m+. Denní část: Lovosice - Lovoš - Milešovka - Dubice - Větruše - Ústí nad Labem. Tuhle část jsem běžel v silničkách, a docela to šlo, po zadku jsem jel jenom jednou ;-) Docela pohodový běh v nádherné podzimní přírodě, jen ta "panoramata" kvůli mlze tak úplně nevynikla.
 |
| 1. etapa, zleva: Petr Kotlář, Jarda Koptiš, Pavel Marek a Lenka Váchová |
2. etapa 110 km / 4500 m+: Těchlovice - Buková hora - Velké Březno - Ústí nad Labem - Němčí - Třebušín - Plešivec - Varhošť - Ústí nad Labem. Etapa rozdělená na noční a denní část, po 43. kilometru trasa procházela základnou. Po ukončení první etapy zbylo dost času na jídlo i na odpočinek, špagety Quattro formaggi chutnaly znamenitě, ostatně podobně jsem si pochutnal i na chlebech s Ramou a salámem Vysočinou na občerstvovačkách :) Před odjezdem autobusu na místo startu v Těchlovicích jsem zkoušel ještě chvilku usnout, ale nějak se to nedařilo, endorfiny dělají svoje. Závod začal přesně ve 22:30 a hned první stoupání připomínalo sjezdovky na B7. Na Bukové hoře jsme poprvé ztratili značku a skupinka se rozdělila. Na cestu jsem se vydal bez mapy i navigace a orientovat se jen podle turistického značení někdy není úplně jednoduché. Na P100 zkusím aspoň nacpat trasu do hodinek. Z Bukové hory jsem se vydal se skupinkou v čele s Monikou, ale tu jsme stejně po nějaké době ztratili. Do Ústí jsem dorazil po lehkém kufrování s Tomášem Ulmou.
Na základně jsem se rozhodl počkat na světlo a trochu se prospat, dal jsem si dvě hodiny odpočinku a pak jsem se vydal sám na pokračování. Ve dveřích jsem potkal závodníka, co vyběhl chvilku přede mnou, říkal, že si promítl trasu, co uběhl, představil trasu, co ho čeká, a rozhodl se vrátit a jet domů. Říkal jsem mu, že o tomhle se nesmí mnoho přemýšlet, protože pokud se svého těla zeptám, jestli ještě můžu, tak se mohu spolehnout na to, že mi oznámí, že nemůžu :D Svítilo sluníčko, bylo docela teplo a běželo se báječně. Příroda v okolí Ústí nad Labem je prostě nádherná, moc jsem si to užíval a ani mi moc nevadilo, že běžím sám. Po cca 15 kilometrech začalo foukat a docela přituhlo, z rukávu na krku jsem narychlo tvořil čepici a nasadil větrovku a rukavice. Přitom jsem nějak minul odbočku a protáhnul si trasu o pár kilometrů po asfaltu. Pár lidí mě mezitím předběhlo a v hospodě v Třebušíně jsem se přidal k Ivanovi Martynkovi a zbytek trasy jsme dokončili společně. V hospodě v Hlinné jsme potkali Martinu s Evou a po nějaké době jsme je dohnali a pokračovali společně dál. Plány na dokončení závodu aspoň do půlnoci se nám postupně rozplývaly, postup se neustále zpomaloval, v noci se hůř sleduje trasa, takže rychlejším tempem se dá rychleji zabloudit. Dost času jsme strávili hledáním ztracené cesty, ale na tomhle místě musím pochválit čelovku Led Lenser, která moc pomohla. Na cca 83. kilometru přišla krize, hrozná únava, bolest snad úplně všeho, deset kroků se zavřenýma očima, otevřít, zkorigovat směr atd. Vzal jsem si jeden Ibalgin, a doufal, že aspoň něco by mohlo přestat bolet. Do dvaceti třiceti minut to bylo zase OK - asi nějaký zázrak :) Na Ivana přišla krize v podobném okamžiku, ale tomu "prášek štěstí" nějak nezabral. Podobně jako na B7 jsem byl až téměř do konce závodu v totálně euforické náladě. Tohle je ta meditace stezky, jak o ní píše Kerouac.
Do cíle jsme dorazili chvíli před čtvrtou ranní, a po tradičních chlebech se salámem a Ramou jsem to zalomil do spacáku. Po třech hodinách spánku byl čas vyklidit prostory a kupodivu jsem celkem bez velkých obtíží odešel po svých. Doma jsem se podivil ještě víc - váha ukázala úbytek hmotnosti jen jedno kilo za skoro 39 hodin běhochůze. Byl to super zážitek. A díky všem spoluběžcům, byl to s vámi skvěle strávený čas a těším se na vás na Pražské stovce.
Žádné komentáře:
Okomentovat