Beskydská sedmička 2012

95 km (5.430 m+)

(7. 9. - 9. 9. 2012)

Zatím to nejbláznivější, nejtěžší a nejlepší, co jsem kdy zažil. Bláznivý seběhy v místech, kde by mě fakt sbíhat nenapadlo, kdyby tam nebylo značení, nekonečná stoupání, při kterých se čas zastavuje - 23 minut na kilometr :o), nádherná příroda a spousta, a to doslova, spousta super lidí. Zprvu jsem váhal, zda byl dobrý nápad přihlásit se na takhle masovou akci, pohled na takovou masu lidí valících se od třineckého nádraží městem na start mě trochu děsil. I start byl vlažný, několik kilometrů to byl spíš prvomájový průvod. Najednou přišlo první stoupání, dav se rozptýlil a už to začalo. Výstup po sjezdovce na Malý Javorový, cca 600 vystoupaných metrů, stoupání, co se zdá, že neskončí, a spousta borců cvakajících hůlkami jako by se nechumelilo vás z obou stran míjí téměř dvounásobnou rychlostí. Pokračování na Velký Javorový a po trase sport hezky dolů o 500 metrů níž, terénem spíš pro kamzíky. Nějakou dobu jsme mysleli, že jsme nějak uhnuli z trasy nebo co a doufali jsme, že na tu správnou trasu narazíme. Jak se ukázalo, běželi jsme po trase :) Dole ve Ski areálu Řeka nás čekala čipová kontrola a zase hezky zpátky nahoru. Po napojení na trať společnou s kategorií hobby se postup zpomalil, hlavní vlna hobíků zabrala skoro celou cestu a tak další postup byl docela kličkování mezi lidmi, větvemi, kamením a hůlkami závodníků. 

Po nějakých dvaceti kilometrech konečně přišla občerstvovačka, už bylo na čase, doplnili jsme energii a sůl, s chutí jsem si dal pár kousků banánu a melounu, banány samozřejmě se solí, jak se sluší. 

Sestup z Lysé hory

Nemá asi smysl dopodrobna popisovat všechny vrcholy a údolí B7, pár krizí přišlo a zase odešlo, nepozorovaně přišlo svítání, při zatažené obloze je to docela nevýrazné. Chvílemi padal slabý déšť. Největší krize přišla cca na 55. km, měli jsme chuť to vzdát, na nějakou dobu jsme lehli do trávy a snědli nějaké rohlíky se sýrem. To trochu pomohlo, takže jsme se přinutili vstát a nakonec se to zase rozběhlo. Kolem 60. kilometru už jsme nemluvili o odstoupení ze závodu, ale o rychlostním tréninku ve středu na dráze, o závodech, co nás letos čekají a tak. V pustevnách zakoupená Coca-cola nás rozjela naplno a od 75. kilometru jsme jeli jak o život. Jedno zda nahoru nebo dolů, tep mi zázračně držel někde na 130, a šlo to fakt samo, lehce a hladce, s hubou od ucha k uchu. Při sebězích jsme brali soupeře po dávkách, ve stoupáních jsme spíš odpočívali, zjistili jsme, že máme daleko kratší krok a proto je lepší nevyčerpávat se a dohnat to na sebězích nebo i indiánským během v mírných stoupáních. Se soupeři, co jsme míjeli, jsme se hlasitě zdravili, Libor řval, že "Už tam budem!" a že je to už jen kousek. Většina lidí se ale k běhu vyprovokovat nedala :D 

Doběhli jsme celkem na pohodu v čase 20:51:52, na 84. místě v kategorii sport z celkově 422 týmů. Cca třetina týmů celkově závod nedokončila, ve sportu dokončilo 270 týmů. 
Fakt super zážitek a výkon, za který se nemusíme stydět. Našich plánovaných 18 hodin byl blud plynoucí z neznalosti trati. Příští rok za 16 ;oD 

Libore díky za spolupráci, bylo to vážně dobrý.