tag:blogger.com,1999:blog-84728975973799424242024-03-05T14:20:38.471+01:00pawlusxa.blogspot.comO běhání, ultratrailu, závodech a lidech, které potkávám Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.comBlogger21125tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-23209448580071311622017-10-11T21:59:00.001+02:002021-03-09T22:26:25.289+01:00Zase trochu sebereflexe :-)<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">Skoro po roce mám zase chuť něco napsat o svém běhání. Moje běžecká sezóna letos začala ve znamení hledání ve slepých uličkách. Svůj trénink jsem doslova postavil na hlavu maratonským tréninkem s trenérem. Takový trénink není pro ultra zase až tak těžký, hloupé na tom ovšem je, že se mi nedařilo zaběhnout nic delšího. Stovka v Plzni pro mě skončila na 43. kilometru, a ani na dalších závodech se mi nějak nedařilo. MS v Belfastu měl být můj životní závod, ale 300 kilometrů za měsíc v jakékoliv intenzitě pro mě holt nebyla ta správná příprava. Hledání úplně nového, revolučního konceptu tréninku skončilo fiaskem.</span><div><br></div><div>No a jednoho dne si tak jdu s běžeckým botami a s hřebíkem, s úmyslem jedno na druhé pověsit, a v tom potkám Radka Brunnera. A ten povídá: Divíš se, že ti to nejde, ale děláš to úplně blbě. Musíš stavět na tom, co se ti v minulosti osvědčilo, a měnit jen to, co nefunguje. Bez naběhaných objemů to ale nepůjde.</div><div><br></div><div>Návrat k tomu, co znám, mi hodně pomohl a dodal sebedůvěru. I ty dva měsíce tréninku, kdy jsem se inspiroval Radkovým plánem, stačily na to, abych se zase dostal trochu do formy. Na Spartathlon, druhý nejdůležitější závod sezóny, jsem odjížděl s přesvědčením, že vylepším loňský čas. A největší změna v mém tréninku byla ta, že jsem začal dodržovat pitný režim a učil se při běhu jíst.</div><div><div><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br></span></div><div><font face="trebuchet ms, sans-serif">Z loňského času na Spartathlonu jsem ukrojil 2 hodiny a 50 minut. Takže ten hřebík zatím schovám, protože mám zase chuť běhat. Zase se mi totiž běhá s radostí, protože to moje pobíhání dostalo ztracený smysl.</font></div><div><font face="trebuchet ms, sans-serif"><br></font></div><div><font face="trebuchet ms, sans-serif">Ultra je pro mě cesta k sebepoznávání. Na závodě i při tréninku musím sám se sebou vydržet desítky hodin, a to už pak stojí za to se sebou vycházet. A je to o lidech. O lidech, kteří něco dokázali. A přesto zůstali normální, i když to jsou vlastně do jednoho naprostí blázni. A já jsem hrdý na to, že takové lidi znám. Tak dík. Za to, že jste.</font></div><div><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br></span></div><div><br></div></div>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-87902614709848451402016-10-22T10:00:00.000+02:002016-10-25T00:21:21.786+02:00ME 24h Albi, Francie<span style="color: #bf9000; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>75,175 km</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i>( 22. 10. - 23. 10.2016</i></span><i style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">)</i><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Zatím se mi nikdy moc nechtělo psát o závodech, co se nepovedly. Ale asi je potřeba o tom mluvit, a hlavně si z toho vzít ponaučení.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Dlouho jsem přemýšlel, zda 3 týdny po Spartathlonu lze zvládnout tak náročný závod, jako je běh na 24 hodin. A řekl jsem si, že to zkusím. Čas na regeneraci je sice hraniční, ale třeba to půjde. A nebo taky ne. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;">Před ME jsem se r</span><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">ozhodl</span><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"> </span><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">odpočívat a už moc neběhat. Vlastně skoro vůbec. Pořádně se vyspat, najíst a nabrat sílu. Jak to dopadlo, již mnozí vědí. Rozběhnuto</span><span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"> podle plánu, ale před 30. kilometrem přišla krize, srdce v krku, studený pot a podlamující se nohy. Vymačkaný citron. Zkoušel jsem to překonat dalších 6 hodin, ale vůbec se to nelepšilo. Někdy to prostě nejde a i kdybych nachodil v utrpení další stovku, nemělo by to valnou cenu. Přesto patří velké díky klukům, co se mě na trati snažili povzbudit.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">Už chvilku předtím jsem si začal uvědomovat, že můj trénink doposud nemá žádný řád. Běhám pro radost, tak, aby mě to bavilo. Nějaké objemy tam sice jsou, ale kvalita moc ne. A řád už vůbec ne. Pro běhání pro radost to stačí. Pro závod s evropskou špičkou rozhodně ne. V téhle chvíli to pro mě přestává být jen zábava, protože mám velikou motivaci. Čeká mě pár měsíců tvrdé práce, protože na MS v Belfastu bude český tým stát na stupních vítězů. A i já pro to chci udělat všechno, co bude v mých silách.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">Ondra Velička předvedl neskutečný výkon, a ostatní také. Jsou to vynikající sportovci a skvělí lidé. A je s nimi legrace. Rád jsem se s vámi potkal a těším se na další setkání. A budu držet palce na stovce ve Španělsku.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br /></span>
<br />Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com081000 Albi, France43.9250853 2.148641300000008443.8335988 1.9872798000000085 44.0165718 2.3100028000000083tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-78967467704643127932016-09-30T06:00:00.000+02:002016-10-24T23:33:24.576+02:00Spartathlon 2016<span style="color: #bf9000; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>246 km</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i>( 30. 9. - 1. 10.2016</i></span><i style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">)</i><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Spartathlon. Ultramaraton s pověstí jednoho z nejtěžších závodů světa. Do minulého roku z Athén až do Sparty v časovém limitu doběhlo 11 Čechů, někteří z nich vícekrát. Olympiáda ultramaratonu, kde každému, kdo dorazí k nohám krále Leonida, náleží stejné pocty - olivový věnec a doušek vody z řeky Eurótás. Přesto, že vítěz Spartathlonu nedostane žádnou odměnu, láká závod stovky lidí z celého světa, aby se postavili vzdálenosti skoro šesti maratonů v horku řeckého slunce i v mrazivé noci, a také poměrně přísným časovým branám na celkem 75 checkpointech. Závod, o kterém jsem mnoho četl, a v hloubi duše doufal, že jednou přijde den, kdy na startu slavného Spartathlonu stanu i já.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Po losování jsem skončil na 45. místě čekací listiny a s letošní účastí jsem se vlastně rozloučil. Naplánoval jsem si závod na 24 hodin v Baselu s tím, že začnu trénovat na příští rok. A jako náhradu za Řecko. Po několika týdnech jsem dostal zprávu od Radka Brunnera: "Nejsi na waiting listu, asi jedeš s námi". Email od pořadatele jsem sice nedostal, ale po přihlášení na stránky Spartathlonu jsem se dozvěděl úžasnou zprávu: Vyšlo to!</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Rychle přizpůsobit trénink největší výzvě, tedy snažit se zdvojnásobit uběhnuté objemy. A připravovat hlavu, že jdeme společně do něčeho takového. Čtení o zkušenostech těch, co už běželi, plánování co na sebe, co do sebe a tak. Při každém běhu jsem si představoval, že běžím svůj životní závod. A těšil jsem se jako malý kluk. A taky jsem měl trochu pochybnosti, ale jen maličko. Poslední dva dny to bylo nejhorší, při pomyšlení na odjezd se mi začaly potit ruce. Ale tyhle pocity přešly přesně v den odletu. Ruce se mi chvíli potily už jen v letadle, turbulence během letu mi nedělají nejlíp.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Letadlo ale šťastně přistálo a my jsme po téměř hodinové cestě z athénského letiště dorazili do Glyfady. Ještě v den příletu jsme stihli prezenci a druhý den ráno jsem si začal připravovat věci na závod. Na každý z checkpointů si může běžec poslat balíček, který je označený číslem závodníka a číslem CP. Podle Radkovy rady jsem si přichystal balíček na každý pátý CP. Vymyslet, kam poslat čelovku, abych neběžel za tmy, a kam triko s dlouhým rukávem. Vše zabalit, označit a uložit do správného pytle s označením CP. Po obědě zbýval nějaký čas, tak jsem se vydal s Danem Orálkem a Petrem Kamberským na výlet k mysu Sounio. Bylo to dál, než jsme čekali, ale nějakou fotku jsme udělali.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvfu-wHpbPchQKygIKG1s1vtrS7Aa-PN77dbPkEQ5S8nCVoZTNTrcKF7Ei3zG8mUcWxW14DtyJ-ZQHXbBDky5SrsXQxcfarhR14krXYQHAsdtufMtyFR5d-ue8RNAdesl2oHwbLuZNBt2B/s1600/20160929_161324.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvfu-wHpbPchQKygIKG1s1vtrS7Aa-PN77dbPkEQ5S8nCVoZTNTrcKF7Ei3zG8mUcWxW14DtyJ-ZQHXbBDky5SrsXQxcfarhR14krXYQHAsdtufMtyFR5d-ue8RNAdesl2oHwbLuZNBt2B/s400/20160929_161324.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sounio</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Povinný meeting s informacemi k závodu jsme skoro stihli. A nic nového se nedozvěděli. Zbývalo naposledy vyběhnout a připravit se na den D.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ráno jsem toho moc nepojedl, od dob Scotta Jurka se mnohé změnilo. Asi vliv globalizace, ale k jídlu jsem toho moc veganského nenalezl. Když na mě pod jedním z poklopů vybafla slanina, přestal jsem to pokoušet, dal si suchou housku s olivami a kafe. Ani na záchod to nějak nešlo, když jsem se ráno nenajedl. V 6 hodin ráno už vyrazily autobusy na místo startu k Akropoli. Zhodnotit délku fronty před TOIkami a najít místo u stromu. Několikrát převázat boty, utáhnout a zase povolit tkaničky. Udělat nějaké rozmazané fotky. Zapózovat oficiálnímu fotografovi a vynadat Japonci, co nám vlezl do záběru. A najít si místo tak, aby nás horliví Japonci při startovním výstřelu neušlapali.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXZnbGoamowmsgAvBM8vTtxQnO0uJZY1BW4OotuqAjanjeA0cYX6P80TNtowYYVnLO4CVQYmuJ1ThjzeODFsrSCn9n2lTeluRcuNHXFuRGYMHcXMlvVJEvgNG565r7kdrQ8X0-QufO_zoX/s1600/14563360_1156340014441662_4380441931707068975_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXZnbGoamowmsgAvBM8vTtxQnO0uJZY1BW4OotuqAjanjeA0cYX6P80TNtowYYVnLO4CVQYmuJ1ThjzeODFsrSCn9n2lTeluRcuNHXFuRGYMHcXMlvVJEvgNG565r7kdrQ8X0-QufO_zoX/s400/14563360_1156340014441662_4380441931707068975_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Česko-slovenský tým před startem</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Po výstřelu jsme se dali pomalu do pohybu. Nejdřív malými krůčky, ale pak se to docela rychle rozeběhlo. Plánované tempo kolem 6:00/km se nějak nekonalo, běžel jsem cca o minutu rychleji. No co, bylo to z kopce, tepy OK, snad se to nevymstí později. Dan se zřejmě držel svého plánu rozběhnout pomaleji, protože jsem ho viděl před sebou snad další 4 kilometry. Předbíhá mě Katalin Nagy. Prý i vloni běžela ze zadních pozic, asi si nás chce všechny prohlédnout, aby na nás nemusela hodiny čekat ve Spartě. Odbíhám ke keříku a slyším probíhajícího Martina Hokeše a jeho přání "Příjemné močení". Martin mizí v dáli a já se snažím držet tepy na rozumné úrovni. Tempo je stále hluboko pod 6 minut. Trasa vede v odstavném pruhu dálnice, za plného provozu pátečního rána. Míjíme přístav, průmyslovou zónu. Všude je docela dost smradu z aut. Vbíháme do města, odkud je slyšet obrovské fandění. Spousta dětí tady křičí jako o život "Bravo" s rukou nachystanou plácnout si s probíhajícími běžci. V tuhle chvíli si každý z nás připadá jako celebrita. Až mi to vhání slzy do očí, a to jsme uběhli zatím jen něco přes 20 kilometrů :) Na CP si beru první balíček s kokosovou vodou a běžím dál.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Trasa pokračuje kolem rafinérie. Všude spousta smradu a z komína hustý dým, který zakrývá slunce. Mám pocit, že mi sluníčko přes tenhle hnusný závoj vypálí černé fleky na kůži obličeje. Probíhám stín na asfaltu a zezadu slyším češtinu: "Kdo neskáče, není Čech!". Skákat se mi nechce, ale zdravím Ivana a Petra, kteří mě po chvíli předbíhají. Já se dál držím plánu, na limit mám rezervu asi půl hodiny. Není kam spěchat, závodit se pro mě začíná až zítra. Nic zatím nebolí, jen teplota stoupá a já se snažím se uchladit.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Krajina kolem se mění, a my běžíme podél pobřeží. Je horko a k průzračně modrém moři se koupají lidé. Aspoň chvilku skočit do vody. Představa neochlazuje. Silnice se neustále vlní nahoru i dolů, některé z výběhů začínám chodit. Blížím se ke 40. kilometru.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjszqHYz7GxW9BMokITt7CYcCYFbHn4JymUWCYBgOPoMbquDdtoSkjYv9f6vrLDYR7QEnLjpEY2BPC8fP-ekpWsHll0rnsWFdTSEyTzZ8vxC2mElL2lOVzcOYQau6GPVn1vda5ZU5I7IedE/s1600/20160930_112521.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjszqHYz7GxW9BMokITt7CYcCYFbHn4JymUWCYBgOPoMbquDdtoSkjYv9f6vrLDYR7QEnLjpEY2BPC8fP-ekpWsHll0rnsWFdTSEyTzZ8vxC2mElL2lOVzcOYQau6GPVn1vda5ZU5I7IedE/s400/20160930_112521.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mecara. Šipka značení trasy.</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na 20. CP si dávám porci MANA, kterou mám připravenou na každém desátém CP. A žízeň zaháním ředěným pomerančovým džusem. Fuj, nebyl to pomeranč, ale nějaká meruňka. Cesta mi pěkně ubíhá, a víceméně podle plánu se dostávám až ke Korintskému průplavu. Plán, že budu fotit, se nekonal, protože na mostě je spousta lidí. Ani se moc nejde dívat okolo, na zemi je každých 1,5 m práh, o který bych se asi přerazil. Zdravím se s diváky stojícími na mostě. Dobíhám k dalšímu checkpointu, a na chvilku si sedám. Zjišťuji, že se v mém žaludku děje něco velmi nepěkného. Je mi zle, a raději se zvedám a chůzí pokračuji dál. Přemýšlím o meruňkovém džusu, který neví, zda zůstat, nebo odejít. Zkouším prst do krku, ale nejde to. Situace se nelepší ani dalších 11 kilometrů. Znovu si sedám. "Nechcete skončit?", ptá se jeden z inspektorů. "To teda nechci", odpovídám. Zkouším trochu Coly a pak se raději zase zvednu. Těsně za 25. checkpointem vidím </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">mezi dvěma auty </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">opřeného </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">zvracejícího Řeka. Mě se to povedlo stoupáním po silnici donést o kilometr dál. "Are you OK?", ptají se okoloběžící. "Bude líp", odpovídám, i když si tím nejsem úplně jistý, a znovu se opírám o sloup a pokračuji v započatém díle.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Scott Jurek píše, že Američané se při zvracení ani nezastavují. Tohle jsem zatím nenatrénoval, každopádně jsem pochopil, že to NENÍ důvod se znepokojovat. A za zhruba kilometr přišla záchrana v podobě černého čaje bez cukru na kontrole ve Starém Korintu. Po dalších 15 kilometrech jsem si dal i to jídlo, tentokrát už bez meruňkového džusu. 30. CP a zrovna se začalo stmívat. S čelovkou jsem to naplánoval dokonale. A žaludek se uklidnil a já jsem mohl zase běžet. Na 40. CP jsem oblékl triko s dlouhým rukávem, zeptal jsem se na cestu něco ve smyslu "Tudy?" a slečna odpověděla, že ano. Minul jsem WC budky, a pokračoval po cestě, která mířila někam do lesa. Tohle vypadá spíš na Olafa, než na Spartathlon, řekl jsem si a raději se šel znovu zeptat. Ano, trasa pokračovala jinudy.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pod horou, co jí kluci říkají kozí stezka, jsem si na Olafa vzpomněl znovu. Jedno z lehčích stoupání, a docela široká cesta. Přidávám do kroku, a přede mnou lidi chodí. Pomalu. Hodně pomalu. Obíhám je a rozbíhám se vzhůru. Zjišťuji, že se to dá běžet, a baví mě to. Míjím další závodníky a ptám se, zda seběh je stejný. "It's the same", slyším odpověď, a začínám se těšit. V silničkách to trochu klouže, ale dá se to. Prašná cesta a kamení. Nahoře čeká občerstvení, ale já se pouštím rovnou dolů. Čelovku nastavím na vyšší výkon a předbíhám snad 30 lidí. Všichni jdou a mě se chce smát a křičet, protože to běží samo a baví mě to a ostatní na mě koukají jako na šílence. Dobíhám na asfalt. Už to končí, škoda. Trailový úsek má jen 2 kilometry. Dobíhám do Nestani. Nemám chuť na jídlo, ale nabídku na masáž neodmítnu. Je to příjemné, ale pak se rozběhnout trochu bolí. Po 100 mílích to ale není zas až tak divné.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Teplota v noci stále klesá, a já jsem si větrovku nechal na CP, že je jako horko. Asi to nebyl úplně nejlepší nápad, trochu záblo. Nesmím se moc zastavovat. Na obloze padají hvězdy. Mám jen jedno přání, a to vidět sochu krále ve Spartě před 19:00. A taky víru a touhu to dokázat. Začíná svítat. Ranní slunce brzy získá svou sílu a já sundavám dlouhé triko. Vytahuji brýle a čepici namáčím do vody. Na to, jak jsem daleko, se mi běží skvěle. Do kopců sice chodím, ale když se rozeběhnu, tepy stoupnou tak o 5-10. Pořád pod 120. Do cíle zbývá asi 30 km. Projíždějící auta troubí a řidiči tleskají. Dobíhám na další checkpoint, do čepice házím led a další hrst do kelímku s džusem a vodou. Hltavě piju a cítím, jak mi chlad stéká do žaludku. A najednou se mi zatočí hlava, že si musím sednout. Kouknu na hodinky, a tep ukazuje 175. Prudké ochlazení nebyl dobrý nápad. Chvilku sedím, a po deseti minutách a tepu 150 se zvedám. Zkusím jít, třeba to přejde. Po dvaceti krocích se tep stabilizuje na 110. </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Blížím se ke Spartě. Kolem jsou hory a nádherná příroda. Zastavuji a dělám si fotku.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0doV3Bzajrm4MKNm1p_UW7K-Vp7m2hkBTGnY0Jo2MsBiN3CAVmoXH58fzMOnP_Z2ngH-zrdBerKLsupwLLgKo6ibNsCd_CxqriNE9YnNnPt2-of-IsVhN1zKBx3WRRrW_iVcu1wd3s7M5/s1600/20161001_144315.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0doV3Bzajrm4MKNm1p_UW7K-Vp7m2hkBTGnY0Jo2MsBiN3CAVmoXH58fzMOnP_Z2ngH-zrdBerKLsupwLLgKo6ibNsCd_CxqriNE9YnNnPt2-of-IsVhN1zKBx3WRRrW_iVcu1wd3s7M5/s400/20161001_144315.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kladas. Do Sparty už je to posledních 5 kilometrů.</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na 73. CP mi radí, abych se držel vlevo. Držím se vlevo, auta troubí a zdraví, nikde ani šipka. Následuje most, cesta pro chodce je vpravo, ale já běžím po silnici vlevo, dle propozic. Za mostem je CP č. 74, poslední koberec před cílem. Samozřejmě napravo. Paní z CP na mě mává, abych je neminul.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vbíhám do Sparty. Přede mnou vidím další běžce, už jen jdou. Ital nese vlajku, a vedle něj jede doprovod na kole. Probíhám okolo a nabízím mu, zda nechce běžet se mnou. Ital mě poplácá po rameni a říká: "Běž!". Doprovodný cyklista opouští Itala a připojuje se ke mně. Chvilku si povídáme, z kavárny vybíhá paní a podává mi dvě olivové snítky. Přidávají se ke mě děti a běží spolu se mnou. A už vidím Petra Kamberského, zdravím se s ním, a Dan Orálek mi podává českou vlajku. Popadnu jí obráceně, tak to trochu vylepšujeme. Dobíhám k soše krále a chvíli čekám, až se uvolní místo. Konečně se dotýkám nohy krále Leonidase. V očích mám slzy štěstí, je to nepopsatelný zážitek. Piju vodu z řeky </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Eurótás, na hlavě olivový věnec, a fotka u sochy. Fakt jsem to dokázal. Patnáctý Čech v cíli Spartathlonu.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVuJ_4BZ71qg30BwzPKGy5IvN4QYalNleY-w4WXa3nFFpkVBy5Nx_xfSZ8wiutx8sGaZIQfw_8eRTb25qRdmqLXDJrKnuQKTlpiRvVgtuIC5qCbP3naAxQJUaWX94v2PiT3WdBj1gsWjId/s1600/14612594_1156340464441617_8759275287461591862_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVuJ_4BZ71qg30BwzPKGy5IvN4QYalNleY-w4WXa3nFFpkVBy5Nx_xfSZ8wiutx8sGaZIQfw_8eRTb25qRdmqLXDJrKnuQKTlpiRvVgtuIC5qCbP3naAxQJUaWX94v2PiT3WdBj1gsWjId/s400/14612594_1156340464441617_8759275287461591862_o.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jsem tady, králi.</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A už si mě odvádějí, aby mi pomohli ošetřit bolístky. Oblékají mi finisherské tričko a to zpocené jde i s botami, ponožkami, čepicí, brýlemi do jednoho pytle. Umývají mi nohy a slečna připravuje injekční stříkačku s jehlou. Z mého výrazu bylo zřejmé, že se mi to nezdá. "Don't scary", řekl mladík, načež mi slečna zapichuje jehlu do krvavého puchýře na noze. Příjemné to nebylo, a jednoduché taky asi ne, protože to zkoušeli postupně tři lidé. Každopádně to pomohlo. Na nohy jsem dostal hotelové pantofle a sykl bolestí. "Nail", povídám, "is completely dead". S díky jsem odmítnul nabídku místního kováře, že mi nehet strhnou. A pak jen nasednout do taxi a nechat se těch asi 500 metrů odvézt do hotelu.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7HtajSrbIFfC2s5QKNxRd6y6KQLWmKtuwvx3CLH6Z5i2SYTx0Ir1U1OIesq3QVAmjfGYKbqNIil6mMo-v6R3eQEd1BeruQRqv24sQta-u9fvWQPATJq2k_hKilkgKhpqSsbnETSaR7DY1/s1600/14519863_1156353471106983_6456218822671558249_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7HtajSrbIFfC2s5QKNxRd6y6KQLWmKtuwvx3CLH6Z5i2SYTx0Ir1U1OIesq3QVAmjfGYKbqNIil6mMo-v6R3eQEd1BeruQRqv24sQta-u9fvWQPATJq2k_hKilkgKhpqSsbnETSaR7DY1/s400/14519863_1156353471106983_6456218822671558249_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Před operací :)</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Letošní česká výprava slavila skvělý úspěch, spolu s Taiwanem jsme měli nejvyšší úspěšnost, když do cíle závodu dorazilo 6 ze 7 startujících. Počet Čechů, kteří dokončili Spartathlon, se zvýšil z 11 na 15. Kluci doběhli ve skvělých časech a Radek zazářil na 3. místě. Z Řecka jsem odjížděl s myšlenkou, že se sem za rok vrátím. A že začnu trochu trénovat, protože příště už budu vědět, do čeho jdu. A už teď se na to těším.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Sparti 231 00, Greece37.074461 22.43026399999996637.049123 22.389923499999966 37.099799 22.470604499999965tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-55021655461457412352016-07-30T12:00:00.000+02:002016-08-07T20:24:58.764+02:0024 h Self-Transcendence Race běh Kladno 2016 - MČR<span style="color: #bf9000; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>223,663 km</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i>( 30. 7. - 31. 7.2016</i></span><i style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">)</i><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přípravy na letošní 24 hodinovku byly lehce ovlivněny prodělanou střevní virózou o dva týdny dřív. Předzávodní ladění formy se tedy moc nekonalo, takže jen srovnat a zatejpovat záda a hurá do Kladna. O to víc jsem se na závod připravoval v hlavě, jak správně rozložit síly a nenechat se strhnout ostatními běžci. Prvních 14 hodin přece o nic nejde :-)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tentokrát jsem měl s sebou kompletní rodinný support, manželku i obě děti, jenom pejsky jsme museli nechat doma. Naštěstí babička s dědou měli čas na jejich hlídání. S rodinou jsme si domluvili, že si během dne zajdou na koupaliště a třeba do lanového centra, a já se zpočátku spokojím s ovocem na občerstvovačce. Před závodem jsem "pojedl" dvě porce Many - veganského koktejlu, který má prý obsahovat vše potřebné v optimálním poměru. Chuť Many jsem pro jistotu vyzkoušel předem, a vzhledem k tomu, že není nijak výrazná, nemám s ní vůbec problém. S rozmixovaným banánem by to snad mohlo být i dobré :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Ve startovním balíčku jsem našel bílé funkční tričko a vzhledem k předpovědi počasí jsem se rozhodl, že v něm poběžím. Ještě namazat vše, co je třeba a hurá na start. Pořadatelé každého závodníka přivítali potleskem, pak tradiční chvilka ticha a zamyšlení před startem, a už se vyrazilo. Rodinka odešla na koupaliště a já jsem se podle plánu snažil držet rychlost kolem 5:40/km. Docela příjemně to utíkalo, po cestě jsme si popovídali se spoustou lidí, a v horku jsem se snažil pravidelně se namáčet u hadice s rozprašovačem. Po třech hodinách jsem si dal třetinu banánu, po nějaké době dohromady asi tři kousky melounu, a pak jen pití. Tekutiny jsem se snažil doplňovat pravidelně, ale svůj skládací kelímek, který jsem si bral s sebou, jsem nakonec nepoužil. Plastového odpadu z takového závodu je opravdu hodně, budu to chtít ještě nějak pořešit. To by ale znamenalo buď tahat kelímek s sebou, nebo zaměstnat support na trati na full time :(</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Rodinka se vrátila z koupaliště asi v 17:30 a to už jsem měl svoje výsledky na tabuli. Sedmé místo, zatím bez jména, to se tiskne delší dobu. Fandění blízkých mi ještě zlepšilo náladu. Kubík mi namíchal isotonický nápoj a ptal se, kdy budeme připravovat jídlo. Zjistil jsem ale, že vůbec nemám hlad, všechno jede pěkně na tuky, a cukry z nápojů mi zatím stačí. Tepy se ustálily někde na 140 bpm. Domluvili jsme se, že uvidíme, jak to bude vypadat za tři hodiny. Ani po třech hodinách se situace nezměnila, jen pozice na tabuli se posunula o dvě místa výš. Zhruba kolem desáté večer mě čekala první uběhnutá stovka. Kolečko se žlutým praporkem jsme uběhli i s dětmi, obě děti bosky :) Po desáté si šla rodina lehnout a domluvili jsme se na setkání v jednu hodinu ráno.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Tenhle rok bylo několik změn, tentokrát se neotáčel směr běhu v půlce závodu, a s praporkem se běhalo jen po každé uběhnuté stovce, byl vynechán maraton a 100 mil. Změna směru zase tak příjemná nebyla, táhlý kopec s převýšením cca 2 metry je v druhé půlce lepší sbíhat, než vybíhat :) A běh proti bílým směrovým šipkám na asfaltu mi taky nedělá dobře. Tentokrát jsem moc nevnímal nápisy na trati o helmách a chráničích, zato jsem si skoro pokaždé zazvonil na zvonky připevněné na transparentu nad tratí. Jediné rozptýlení, zato po každém kole.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V jednu hodinu ráno jsem postoupil na druhé místo v celkovém pořadí, a na vedoucího Ondru Veličku jsem ztrácel 13 km. Ondra běžel skvěle, skoro konstantní rychlostí, a nezdálo se, že by na něj působila jakákoliv únava. Zhruba za tří hodiny začne závod, řekl jsem si, a vyhlížel rodinný tým. Ani teď jsem neměl hlad, jen volné bílé tričko mě nepříjemně poškrábalo v podpaží a v jeho okolí. Holky mi pomohly promazat bolavá místa a já jsem zjistil, že mohou jít klidně spát, protože cukr v nápojích mi zatím pořád stačí. Dobrou noc, sejdeme se ráno, rozloučil jsem se a pokračoval.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Během noci přišlo na Sletiště pár fandů, a jeden z nich si mě zjevně oblíbil."Hele, to je von", "Jsi nejlepší" a tak. Říkám, nejlepší ne, jsem druhej, a mnozí z těch, co chodí, tu krouží už druhý den, a ti si zaslouží obdiv a uznání. "To je jedno, pro mě seš král", zakončil fanda a bylo to. Jojo, dvacetičtyřhodinovka je napínavý závod ;-) </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Do rána žádné velké změny, pořád v běhu, i když tempo se znatelně zpomalilo. Tepy spadly na 130, někdy i níž. Začalo mě bolet pravé koleno, asi z té jedné hodně ostré zatáčky kolem kuželů. Tuhle zatáčku jsem začal brát hezky po špičkách, abych kolenu ulevil. K ránu to už s kolenem moc dobře nevypadalo, tak jsem se zastavil ve stanu u zdravotníků a domluvil jsem si zatejpování. Čtvrthodina zdržení asi stála za to, už pro ten pocit, že víc pro to udělat nemůžu. Svítání vždycky přináší novou energii, ale tentokrát jsem vlastně neměl žádné krize, o kterých by stálo za to mluvit. Jen ta rychlost nic moc. Ráno se vzbudili všichni členové mého skvělého podpůrného týmu, a z tribuny mocně fandili. Začalo být zase docela teplo, ale obloha se brzy zatáhla a spustil se déšť. Docela silný, Denisa mi podávala bundu, ale mě to bylo docela příjemné. Pršelo snad hodinu, a ochlazení přišlo vhod. Ruce a obličej jsem nastavil hezky k nebi a užíval si bezva spršku.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poslední dvě hodiny déšť ustal, a moje kilometrové kolečko trvalo něco mezi 7 a 8 minutami. Tepy 115-120. Už asi nemůžu. "Dělej, pojeď se mnou, nejsem sice žádný tahoun, ale ...", říká kluk v šustivé žluté pláštěnce a pálí to tempem 5:30 a 180 kroky/min kupředu. Zařazuju se za něj a pár koleček dáváme spolu. Tepy stoupnou na 135. Pořád dobrý, umím to rychleji, jen to nevím, zjišťuju. Pocity asi přece jen někdy klamou. Nakonec se přeci jen odpojuju, tempo je v téhle fázi vražedné. Zpomaluji, ale už jen trochu. A užívám si fandů na trati. Rodiny a kamarádů, mexické vlny v prostoru startu, skvělé atmosféry, a úsměvů běžců i publika. Stihnout 216 km kvůli Spartathlonu bez losování. Nebo 220, to vypadá líp. Na konci přidat, a zkusit co nejvíc, sil mi zbývá dost a dost.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Po 24 hodinách se mi nakonec podařilo nakroužit 223,663 km a Ondrův náskok zmenšit na cca 5 km. Osobní rekord jsem od letošního dubnového závodu v Basileji posunul o víc než deset kilometrů. Když to tak půjde každý rok, ... :-D Stříbro z Mistrovství republiky je prozatím můj životní úspěch.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Co zbývá? Poděkování a zhodnocení. Díky manželce i dětem za obětavé bdění a noční pohotovost. Díky Sri Chinmoy marathon týmu za tradičně skvělou organizaci závodu. Díky všem fanouškům, i těm uřvaným, mysleli to s náma dobře. A díky kamarádům za podporu, hodně to pomohlo.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V takhle dlouhém závodě je nejdůležitější mít to srovnáno v hlavě. Trénink je důležitý, ale hlava tě dovede do cíle. Sri Chinmoyova myšlenka sebepřekonávání je pro mě cesta k úspěchu. Nesoupeřit s ostatními, ale hledat a posouvat svoje vlastní limity. Zaměřit se na přítomnost, a moc neřešit, co přijde později. Jenom v přítomném okamžiku to totiž můžu ovlivnit.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A ještě něco. Moje velká gratulace patří Ondrovi Veličkovi za impozantní výkon a posunutí osobního rekordu o neuvěřitelných 32 km. Titul Mistra republiky si zaslouží. A další gratulace Vláďovi Kaslovi za skvěle rozběhnutý závod, ta dvoustovka padne holt příště. A ještě jedna gratulace dvěma nováčkům - Karlovi Neradovi a Martinovi Freiovi, jste borci, že jste vydrželi až do konce. Díky všem a těším se na Kladno 2017.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC17hqqbm9ni51bTdUGlWRX4t4lClLJS-1aFi3PiQOfHu4RxsdOBzTmg1_La1b3vlV0U_wolFKUjIN7yJjhXlEtv74PnW4GmT0-idFpYlE7V8i86kmTsrb6ro_iXZdFLpcuVzlLYKvINgm/s1600/scmt_2016_07_pDSC_0811-XL.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="422" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC17hqqbm9ni51bTdUGlWRX4t4lClLJS-1aFi3PiQOfHu4RxsdOBzTmg1_La1b3vlV0U_wolFKUjIN7yJjhXlEtv74PnW4GmT0-idFpYlE7V8i86kmTsrb6ro_iXZdFLpcuVzlLYKvINgm/s640/scmt_2016_07_pDSC_0811-XL.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">S Ondrou Veličkou a Ivanem Šarlingerem. Za několik týdnů se spolu potkáme na trati Spartathlonu.</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Kladno, Czech Republic50.1416986 14.10674649999998650.0603001 13.945384999999986 50.2230971 14.268107999999986tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-45554648496470864862016-06-26T22:14:00.000+02:002016-06-26T22:14:28.599+02:00Tak jsem zase zpátky, aneb zhodnocení sezóny 2015<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">Po Turíně mě nějak opustila motivace. Ta běžecká, ale hlavně ta psací. Co taky psát, když to nejde, že? :)</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;">V Kladně jsem závod vzdal ještě předtím, než začal. Sešlo se víc lidí, než jsem čekal, a předem jsem si odhadnul, že budu nejlíp pátý. A opět jsem přepálil začátek. A hlava to nedala, což bylo jasné už předem. Nějak se mi z toho běhu vytratila radost, a zabalil jsem to po 73 kilometrech. Na takhle dlouhých tratích nelze myslet na výsledky, ale na výkon, který je třeba odvést.</span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms", sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;">STRC maraton Krkonoše 2015. 47 kilometrů se skoro 3.000 nastoupanými metry. Sjezdovky na konci závodu mě zdržely víc než hodinu. Předběhlo mě snad sto lidí, a já jsem si každých deset metrů sedal, aby mi nepraskly achilovky. Neskutečný masakr, který má s mými představami o běhu pramálo společného.</span><br />
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;">O týden později ale zjišťuji, že na Lužických sedmistovkách se mi běží úplně krásně. Sjezdovkové trápení z minulého týdne mi pomohlo k druhému místu na tomto dvoudenním závodě. A samozřejmě také to, že Dan Orálek chyběl :)</span><br />
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: trebuchet ms, sans-serif;">No a nedokončená Pražská stovka. Skončil jsem v Berouně po noční části, zlobilo mě koleno a natažený stehenní sval. Ale stejně to je hlavně o hlavě, říkal jsem si, když už ta sezóna za nic nestojí, tak že to bude symbolické zakončení :) A rozhodl jsem se, že příští rok přestanu řešit výkony a začnu zase běhat pro radost. A že si naplánuju sezónu jinak. Nějakou pěknou 24hodinovku. A něco fakt velkýho. Co třeba ... Spartathlon?!</span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-59963162201621322292015-06-19T21:00:00.000+02:002015-06-22T00:05:23.113+02:00Krakonošova stovka 2015<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>96 km (3.938 m+)</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>(19. 6. - 20. 6. 2015)</i></span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">K100 počtvrté. Stovka, která se stala takovou malou tradicí. Moje první :) Bohužel tentokrát po jiné trase, takže i porovnání výkonů v jednotlivých ročnících bude trochu pokulhávat. Sněžka nám bude chybět, i když jsem jí každoročně proklínal za ty schody při sestupu.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do Vrchlabí jsem stejně jako loni dorazil autobusem, a víc než hodinu jsem měl na převlečení a nějaké to jídlo před startem. Do batohu perník od manželky, jednu proteinovou tyčinku a pár zeleninových veganských kuliček z IKEA. Po zkušenostech z minulých ročníků raději nespoléhat na občerstvení po cestě.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Před startem jsem potkal spoustu známých tváří, kamaráda Jardu, který se postavil na start svojí první stovky, rozloučil jsem se s Radkem Brunnerem, kterého pravděpodobně už neuvidím a zanedlouho se odstartovalo. Nějak se nám po cestě na start zatoulal Krakonoš, takže letos startoval někdo jiný. Vyrazil jsem v klidu, a cesta příjemně ubíhala. Pozměněná trasa vedla k tomu, že na druhé kontrole </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">na rozhledně</span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"> Žalý se startovní pole pěkně roztáhlo, takže nikde žádné zmatky. Snažím se pokud možno rovnoměrným tempem ukrajovat kilometr za kilometrem, a je mi skvěle. Přemýšlím o trase a vzpomínám na předchozí ročníky. A moc nekoukám na cestu. A samozřejmě zakopávám a padám. Čelovka zhasíná a já ležím jak dlouhej, tak širokej, tak bystrozrakej na zemi. Zkouším zapnout čelovku - dobrý, svítí. Trochu odřený dlaně. A kolena. A stehna. Umývám dlaně vodou z camelbaku a snažím se to co nejdřív rozběhnout. Vzpomenu si na zeleninovou kuličku, vytáhnu jí ze sáčku, vložím do pusy a vyplivuji kámen velký jako vlašský ořech :) Při pádu se prodřel igelit a posbíral jsem něco navíc. Aspoň to budou dobré, křupavé kousky.</span><br />
<br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Pokračuju dál a tempo se mi docela daří držet, do 007 v Harrachově dorážím cca za 3:45. Milá paní mi ochotně maže dva chleby s marmeládou bez másla, piju dva čaje, umývám odřená místa a vyrážím kolem Mumlavských vodopádů dál. Někdy bych to chtěl vidět za světla, čelovka osvítí jen malý kousek téhle nádhery. V táhlém stoupání postupně předbíhám několik lidí, tohle se dá celé běžet. Únava se zatím nijak moc neprojevuje, a je mi báječně. Tady někde by měla být Olafova zkratka. Chvíli se před ní zastavuji, váhám, zda už je to ono, a pak raději pokračuji po silnici. Bylo to ono, co se dá dělat :)</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">A už je tady Vosecká bouda a cesta na Svinské kameny. Tradiční mlha, začíná být fakt zima, takže vytahuju bundu. Po těch kamenech mi to moc nejde, umím se přerazit i na rovném asfaltu, ve tmě nějak hůř vidím. Takže raději pomaleji, některé kameny jsou nestabilní, hlavně si nic nezlámat. V tomhle úseku mě pravidelně někdo předběhne. Letos alespoň není mokro, loni mi to strašně klouzalo. Před Lužickou boudou mě dohání skupinka lidí, které jsem předbíhal cestou z Harrachova. Společně jdeme na kontrolu v Lužické boudě, dávám si jen čaj, protože zeleninová polévka se mi nezdá. Je zahuštěná a jíška se dělá z másla. A nikdo moc neví, z čeho to bylo vyrobené. Navíc mám svoje zeleninové kuličky se štěrkovým posypem. Vyrážím tedy na další cestu a jako tradičně míjím odbočku. Chvilku se motám kolem polské chaty a pak se vracím. Za mnou už je skupinka lidí, a další cestu už běžíme společně.</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Začalo svítat. A pršet. Zas to ale tak moc nevadí, není zima, takže to jde. Jen ty kameny kloužou, S-LABy na tom na mokrém kamení nejsou moc stabilní. Už si je nekoupím. S ostatními povídáme o všem možném, o závodech, společných známých, o jídle, a pěkně nám to ubíhá. Dokonce ani moc nebloudíme v Polsku. Zatím žádná větší krize, baví mě to a nic moc nebolí. Po docela těžkém výstupu na Soví sedlo se napojujeme na původní trasu. Odtud už trefím i bez navigace. Propočítávám čas do cíle a zjišťuju, že osobáček to letos nebude. Nevadí, aspoň se přiblížit loňskému času.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Závěrečné kilometry byly letos vzhledem k počasí daleko příjemnější, a do cíle se nám podařilo doběhnout v čase 12:56:54 na 12. - 14. místě. Pěkný proběhnutí to bylo, a těším se na příště!</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqYfDlc4sT0z230MdGNSgql3kEvFWL5lwTaleOB09HXK7MR0dY0hCgnHUSqLtxPHQjlLPVMolLAl9dmLo6I_U_HCfNq6cuF2Z363wLJiNesZC3gG63ezOw-zxP5nKSx-jvrJCR1lH1ui1I/s1600/IMG_1061.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqYfDlc4sT0z230MdGNSgql3kEvFWL5lwTaleOB09HXK7MR0dY0hCgnHUSqLtxPHQjlLPVMolLAl9dmLo6I_U_HCfNq6cuF2Z363wLJiNesZC3gG63ezOw-zxP5nKSx-jvrJCR1lH1ui1I/s400/IMG_1061.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Vrchlabí, Czech Republic50.6170886 15.60500619999993450.455954600000005 15.282282699999934 50.7782226 15.927729699999935tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-8441431899678903812015-04-11T09:00:00.000+02:002016-06-27T00:46:34.403+02:00MS 24h v Turíně 2015<div dir="ltr">
<i style="color: rgb(191 , 144 , 0); font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; line-height: 15px;">125,650 km</i></div>
<div dir="ltr">
<div style="font-family: "times new roman"; margin: 0px;">
<span style="color: #999999; font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><i>( 11. 4. - 12. 4. 2015</i></span><i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">)</i></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Nejdůležitější závod sezóny. Závod v mnohém jedinečný, šance zaběhat si se světovou elitou, poprvé v barvách české reprezentace. Tři měsíce poctivého tréninku, ale také duševní přípravy na zatím nejdůležitější událost mojí nedlouhé běžecké kariéry. </span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Poprvé v Itálii. A v letadle jsem letěl jen jednou z Prahy do Brna před cca čtyřiceti lety. Pokud teda nepočítám jeden seskok padákem v roce 1996. Pocity z letu mám smíšené, start a přistání děs a když se to naklání tak hrůza. Proč s tím sakra neletí rovně? Ale na druhou stranu je to rychlejší a pohodlnější, pot z dlaní uschne a kdyby něco, tak to ostatní se vypere.</span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Do Turína jsme dorazili podle plánu, ubytování jsem brzy našel s pomocí navigace a všechno klaplo na jedničku. Večer jsem zašel obhlídnout stadion, udělal pár fotek, koupil něco k jídlu a šel spát. Ranní fb post od Radka mi připomněl, že je nejvyšší čas popoběhnout. Zkusil jsem tedy trefit trasu kolem stadionu Primo Nebiolo (což se mi samozřejmě nepovedlo). Krátký odpočinek a poté zpátky na stadion na technický mítink. Dobrý, sluchátka jsou povolena, nejdůležitější už vime. </span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pak zahajovací ceremoniál, kupodivu se podle abecedy řadíme mezi Poláky a Rusy. K mladé slečně s cedulí s nápisem REP. CECA. V hledišti zůstává docela dost diváků. Možná je tam organizátoři nahnali. Po pasta party domů trochu se prospat před zítřejším dnem. </span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Usínám v 21:00, v 1:00 přicházejí lidé ubytovaní v druhém pokoji, rozsvítí ve společné kuchyni a strašně hlasitě mluví. Italové jsou vůbec šílenci, křičí, když jedou autem, tak troubí, a nebo zpívají. Bez ohledu na hodinu. Dvě hodiny v polospánku vnímám hlasy odvedle. V šest zvoník budík, zabalit, oblíknout a na start.</span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na startu je neuvěřitelná atmosféra, pozorujeme favorizovaného Japonce v aerodynamických brýlích, nabušeného Američana v sandálech a pětiprstových ponožkách Injiji, babku z Ruska ve strakatých legínách. Následuje výstřel. Klídek, sem si to jen zkoušel, říkal asi ten hlavní pán s pistolkou. Tak tedy teď! Masa lidí vyráží do prvního okruhu. První kolo je kratší, časomíra hlásí 8 minut. Nějaká chyba asi. Další kolo, teď už dvoukilometrové. 20 minut. 5 na kilák, nějak rychlý, ne? Nějak mi nedochází, že ty holky, co běhají okolo, patří k nejlepším na světě. Další kolo. 30 minut. Ale co. Běží se mi pocitově příjemně, tak to snad nevadí, že jsem nasadil tempo na 260. Snažím se najít svoje jméno na velké tabuli. Už se vidim. Po hodině a dvaceti minutách mám 8 kol. Tabule hlásí 4. Kdo to sakra programoval? Připadám si jako na stovce v Plzni. Tam to ale Vlasta počítal sám, tady na to mají techniku. Koho potkám, vyprávím mu, že mi nefunguje čip. "No vidíš to", říká Martina. To je teda zájem :-) Ota vyráží za pořadatelem zjednat nápravu. "Už je to lepší, dluží mi už jen jedno kolo", hlásím. Na 13. km se to konečně spravilo. </span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Na občerstvovačce jsem očekával aspoň banány, ale ty se moc nekonaly. Tak si vystačím s vlastními zásobami. Fíková tyčinka dodá cukry a tuky, ač se to nezdá, nosím pod kůží s sebou. A zpomalím, abych se neuštval. Stejně ale maraton dobíhám za 3:40. Zastavuji a propíchávám velký puchýř na patě. To brzy. Ještě že mám špendlík ze startovního čísla.</span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pálivou bolest puchýře rozběhám, horší je, že přestávám mit chuť na sladké. A namočená pohanka, co jsem si připravil, je fajn snídaně, ale na závod se nehodí. anžto se to nedá spolknout. Na občerstvovačce se objevuje rýže s oliváčem, a pak i těstoviny. To mi moc chutná, a dávám si dvě porce ve dvou kolech. Trávit bych to měl tak hodinu. Tak dvě. Tři? Žaludek má na těstoviny vlastni názor. Je mi špatně, zvedá se mi žaludek, i z vody, kterou bych měl pit každé kolo. Přestávám se potit, všude na kůží je spousta soli. Několikrát si lehám na trávu v našem zázemí, abych uklidnil vzpouzející se žaludek. Od 90. kilometru začínám místy i chodit. Snad se to spraví po setmění, to bude tím horkem. Po západu slunce se ale situace nelepší. Přehřívám se, je mi špatně. Podle situace přepočítávám plán. A po čtrnácti a půl hodině zjišťuju, že i když by to teď už šlo hodně dobře, stejně mě výsledek radost neudělá. Tohle prostě nevyšlo. Končím po 63. kole jako třetí ze šesti českých mužů. Na 24 hodinách není DNF, i když pro mě to tak prakticky je. Přesto nejsem poslední. A odnáším si pro mě důležité informace pro příště. První tři jsou: Nepřepálit začátek. </span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V tomhle závodě vyhrává ten, co si drží svoje tempo bez ohledu na okolnosti. Stav po 14ti hodinách je nedůležitý. Zavodňovat aspoň tři dny před závodem. Mít svoje jídlo, dobře stravitelné a nutričně dostačující. To, že jsem nemohl jíst, mě zastavilo, nohy by běžely dál. Takže závěr: znovu a lépe letos na Kladně a možná za dva roky v Irsku :-)</span></div>
<div style="margin: 0px; widows: 1;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip6NU8wGBHpxEAdjnYpOE9z8Ousad_xKitE_GJOs0UWBMq5LTgHoMmqCsfebySS88WBbQvGTYlxFtIyTqH0l1CHtIjJrpmKFshdXgrXP57BTtwIqMZHWKacSb15k-s4W4XzOYI2SLhZWor/s1600/20150410_181120.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"> <img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip6NU8wGBHpxEAdjnYpOE9z8Ousad_xKitE_GJOs0UWBMq5LTgHoMmqCsfebySS88WBbQvGTYlxFtIyTqH0l1CHtIjJrpmKFshdXgrXP57BTtwIqMZHWKacSb15k-s4W4XzOYI2SLhZWor/s640/20150410_181120.jpg" /> </a> </div>
Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-49253456127343672082014-07-26T12:00:00.000+02:002014-08-04T18:02:36.728+02:0024 h Self-Transcendence Race běh Kladno 2014 - MČR<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>208,119 km</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>( 26. 7. - 27. 7.2014</i></span><i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">)</i><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na dvacetičtyřhodinovku jsem se dlouho odhodlával. Je těžké představit si kroužení dokola, bez vnějších podnětů, na asfaltové dráze. Přesto jsem plánoval si to vyzkoušet, protože je to dobrá příležitost otestovat svoje limity. Placka s minimálním převýšením si sama říká o zajímavé výkony a co na to hlava, to se prostě uvidí.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Startovní listina slibovala, že tohle fakt nebude zadarmo, a tak jsem si při stanovování cílů zvolil dostat se do první sedmičky a pokusit se doběhnout co nejblíž k hranici 200 km. Nebo alespoň 180, kvůli kvalifikaci na Spartathlon. Do mobilu jsem nacpal narychlo vytvořený playlist s bpm 160, nějaká muzika se asi bude hodit. Všechno od folku až po Rammsteiny. Jinak žádné další přípravy, a rozhodl jsem se opět neměřit pace během závodu, ale běžet podle pocitu. Prostě udržitelné tempo. A hlavně to moje tempo, a nenechat se strhnout davem.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Cesta do Kladna proběhla podle plánu, zbylo dost času na přípravu, a pořadatelé se o nás vzorně starali. Na startovní čáře jsme se každý pozdravil se svým zapisovatelem, který každý zaznamenává výkony několika běžců. Všechno probíhá ručně, žádné čipy, jen zamávání na svého člověka. Trochu nebezpečné, pomyslel jsem si, doufejme, že těch kol, kdy si mě nevšimnou, nebude moc.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Netrvalo dlouho a přišla prezence před startem. Spousta známých jmen, a mě blesklo hlavou, co že to tady vlastně dělám. Naštěstí se brzy odstartovalo a my jsme se přidali ke kroužení k borcům, co o den dřív vystartovali na 48 hodinový boj se sebou samým. Po 24 hodinách už toho měli dost, a polední sluníčko umí asfaltový úsek před tribunou pěkně rozehřát. Plní sil jsme vyrazili do prvního kola. Trať vede po asfaltové bruslařské stezce, a kromě tribuny je cesta příjemně stíněna stromy. Trochu se to klikatí, takže to není ovál. Snad to půjde, pomyslel jsem si. Po cestě transparenty s různými nápisy nabádají hlavně dětské sportovce k dodržování bezpečnostních zásad. První kolo je za mnou, mávám na zapisovatelku, ona na mě, je to ok. Minuty ubíhají, první hodina je pryč, po dalších dvou beru do uší muziku a šlape to, jak má. Najednou od stolku zapisovatelů mávají, a do rukou dostávám oranžový praporek. Co s tím? Máš maraton, říká mi pořadatel, a 195 m od čáry stojí další, co mi praporek zase sebere a zapíše čas něco těsně pod 4 hodiny. Úplně podle plánu.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na kilometrovém okruhu se lidi často potkávají, a vnější vjemy nahrazuje komunikace s ostatními. Na občerstvovačkách je všechno, co potřebuju, výborná polívka, ovoce, sushi, sladký koláč, později i tabletky proti křečím. Čtyři druhy čaje, cola, jablečný džus a multivitamín, voda, minerálka. Chia semínka s vodou. Vysypávám z želatinové kapsle anticramp a sypu si to do pusy. Kvůli želatině :-) Raději to nezkoušejte, málem jsem se udusil. Zapíjím to roztokem vody a mladého ječmene, a s kašlem pokračuju dál. Trochu tuhnu, ale zatím dobrý. Moje jméno se objevuje na tabuli průběžných výsledků na 5. místě. To mi dodává energii a chuť. Běhání dokola mi ani moc nevadí, jen se nedokážu odtrhnout od těch nápisů: "Ještě ti nebylo 15 a nemáš helmu? Opusť dráhu!". Jako bych to už někdy četl.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Přichází déšť a bouřka. S Martinou konstatujeme, že je to docela příjemný, a že je dobře, že jsme z trailů od Olafa tak dobře připravení. Ostatní pobíhají zabalení v pláštěnkách a kolem to legračně šustí. Pomalu se blíží stovka, a já vzpomínám na Satana, jak jsme si plánovali 12 hodin v Plzni a jak tam zkusíme stovku natlačit pod 10 hodin. Se žlutým praporkem dobíhám k cílové čáře o necelých 5 minut později.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na tabuli se moje jméno posouvá o patro výš. Pěkný pocit, i když těch jmen, co tam viselo, a už nevisí, je na zemi několik. Nic to neznamená, makej, říkám si. Před půlnocí se mění směr běhu, a změna je to zásadní. Běží se teď proti směrovým šipkám, což je mi nepříjemné, a navíc začínám vnímat drobné nerovnosti terénu. Rovince před tribunou říká Martina kopec. A já jsem tomu říkal stejně, začínám se zadýchávat i na takovém minikopečku :) Přichází první krize, mám hlad, a zastavuji na vlastní miso polévku a potom chvilku uléhám na lavičku. Po čtvrthodině se to zdá být lepší, vstávám a snažím se to rozběhat. Zapisovatelka zjišťuje, kde jsem se zdržel, o svých ovečkách na trati mají přehled. Dvě kola trvá, než se zase rozběhám. Snažím se co nejvíc šetřit síly, soustředit se jen na svoje tempo a nevnímat příliš lidi, co mě dávají o několik kol. A hlavně skvěle běžící Dánku. Podle funění už člověk pozná, kdo běží za ním.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Noc byla dlouhá, ale dalo se to ustát. Ranní svítání obvykle přináší novou energii, a bylo tomu tak i tentokrát. Za světla se běhá veseleji, a ten pohled na růžovomodré nebe jsem si moc užíval. Začalo to vypadat, že by asi šlo si své 4. místo uhájit. S plynoucím časem začíná růst teplota, mnoho lidí má problémy se žaludkem, a já začínám mít taky. Dobíhám s dalším praporkem, tentokrát na stomíli. Snažím se pravidelně pít, ale z vody se mi zvedá žaludek a z ředěného džusu taky. Vybíhám kopeček a nahoře mám co dělat, abych v sobě všechno udržel. Dávicí reflex ale zastavuju a na občerstvovačce prosím o neředěnou coca-colu. Po douškách se snažím to do sebe dostat, a na 20 minut si lehám na betonové schody. Radek mi zatím utíká o další 4 kilometry. Zkouším vstát a běžet - kupodivu to jde, a po nějakém kolečku se vracím zpátky do tempa. Na třetí příčce se něco děje - problémy se zvracením nemám jen já. 171. kilometr, pak 175., a já se posouvám nahoru na třetí místo! Pár kilometrů za mnou je Čech a Polák. Zkouším vytrvat v tempu, jakého jsem schopen, a začíná svítat naděje, že by se mohlo povést něco nečekaného. Přichází 199. kilometr, praporek na dvoustovku. Cíl mám splněn za 23 hodin. A Polák pořád za mnou, 2 - 3 kilometry. Ivan a Radek radí taktiku, běžet jak to jen půjde a až se náskok zmenší na 2 km, zakousnout se a nepustit.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Poslední hodina byla zoufale těžká, s Polákovou pomocí jsme naběhali ještě 8 koleček. Posledních pár kol jsem se snažil ho opravdu uviset, a nakonec byl rozdíl skoro 2 kilometry. Bez cca 70 metrů. Třetí místo celkově, a třetí místo na mistrovství republiky. Pro mě byl tohle zatím ten největší úspěch, a moc jsem si závod užil. Asi to spolu souvisí :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xaf1/t1.0-9/q79/s720x720/10492300_707170372691964_3574693018059730811_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xaf1/t1.0-9/q79/s720x720/10492300_707170372691964_3574693018059730811_n.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A musím poděkovat Sri Chinmoy Marathon Teamu za perfektní organizaci, Martině za cenné rady před závodem a Ivanovi, Radkovi a Honzovi za podporu na trati. Těším se na vás, brzy se uvidíme!</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Městský stadion Sletiště, ul. Sportovců, 272 01 Kladno, Czech Republic50.1354972 14.08856939999998329.152121200000003 -27.220024600000016 71.1188732 55.397163399999982tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-82005087131770002632014-06-20T21:00:00.000+02:002014-06-30T10:49:34.971+02:00Krakonošova stovka 2014<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>100 km (3.935 m+)</i></span></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>(20. 6. - 21. 6. 2014)</i></span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Potřetí na K100. Po zkušenostech z minulých let jsem si na pátek vzal půlden dovolené, abych se stihl trochu prospat. Domluvená jízda autem nevyšla, a tak jsem byl rád, že jsem nezrušil rezervaci autobusu. V 16:40 už jsem byl na Černém Mostě, sbalený a posílený hodinou spánku. Před autobusem bylo docela plno, lidé bez rezervace doufali, že se vejdou. Olaf na facebooku narychlo hledal spolujízdu autem. Nakonec se ale většina dovnitř dostala, i když úplně nacpaný autobus není vůbec prostředí pro mě - cizí zadek skoro na obličeji vnímám jako narušení osobní zóny. Cesta ale docela rychle ubíhala, trochu jsem ještě pospával, a v duchu si promítal trasu prošlou v minulých ročnících. Po cestě začalo pršet, a já jsem doufal, že zas brzo přestane, protože předpověď přeci říkala, že lehký déšť přijde až zítra.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do Vrchlabí jsme dojeli s nepatrným zpožděním, ale přesto zbylo dostatek času na registraci, převlečení a přípravu. Před startem jsem ještě stihnul nakoupit v Bille na náměstí trochu jídla, které jsem si zapomněl doma v lednici. Obchoďák už měl mít zavřeno, ale nikdo se na mě netvářil nazlobeně, jen se ptali, jestli běžím stovku a že prý taky běhávali. Ven mě pouštěli garážemi, na náměstí jsem ještě stihnul posedět s Lídou a Vladimírem v pizzerii, pozdravit pár lidí, vyslechnout popis trasy, který jsem si samozřejmě nezapamatoval, a trochu zmateného Krakonoše. A potom konečně start. Mezi lesem hůlek lidí přede mnou se nemělo cenu prodírat. Aspoň to nepřepálím hned na začátku. Hned za náměstím začíná stoupání, a až na první kontrolu na rozhlednu Žalý je to víc než 6 km pořád do kopce.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Rychlou chůzí s občasným popoběhnutím jsem za necelou třičtvrtěhodinu dorazil k rozhledně ke kontrole. Těsně předtím potkávám Petra K., volá na mě, že to zase ženu hned od začátku. Běží se mi ale příjemně a lehce. Snažím se udržovat svižné tempo tak, abych se neuvařil, a nenechat se strhnout zběsilým úprkem lidí okolo. S Petrem K. a jeho spoluběžcem Petrem P. máme zhruba podobné tempo, tak běžíme kus spolu, povídáme o lidech co známe a o závodech, které plánujeme. Poslední dobou se všem v okolí nějak daří, osobní rekordy padají jeden za druhým. Vbíháme do lesa a já narychlo hledám a zapínám čelovku. Cesta docela ubíhá, v Horních Mísečkách další kontrola a horký čaj. Opravdu horký, musím ho dolévat studenou vodou, ale samozřejmě až poté, co jsem si spálil jazyk.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Rychle dopíjím čaj, odkládám kelímek a pokračuju dál. Následuje velmi dlouhý seběh po asfaltu až do Harrachova. Vnitřnosti se trochu bouří a za mnou se bouří několik běžců, že chemický útok na soupeře je nečestný a nesportovní. Vbíháme do obydlené oblasti a málem vrážím do přejetého jezevce. Docela jsem se lekl, a bylo mi ho líto. Lidi asi jezdí jako blázni, přehlídnout něco tak velkého.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V Harrachově následovala další kontrola, na občerstvovačce jsem našel i jídlo pro mě - chleba s marmeládou. Rychle jsem se najedl, vypil půllitrovku vody, vysypal kamínky z bot a vydal se znovu na cestu. Tentokrát sám, do táhlého stoupání přes Mumlavské vodopády na Krakonošovu Snídani. Kolem vodopádů vede pěkná lesní cesta, a je škoda, že jsem to ještě neviděl za světla. Každopádně letos s kvalitní čelovkou jsem vodopády viděl a na chviličku jsem se u nich zastavil. Pěkný. Další cesta pokračovala po silnici, snažil jsem se běžet a chvílemi jsem při chůzi odpočíval. Přede mnou několik čelovek, snad po 100 metrech se otáčeli, bylo znát, že je znervózňuju. Nesnažil jsem se ale nikoho stíhat, a držel si svoje tempo.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Konečně nahoře. Krakonošova Snídaně, Vosecká bouda, Svinské kameny. Fouká, prší a přes mlhu není vidět víc, než na dva kroky. Mrznou mi ruce a často ztrácím cestu, a pára od nosu při dýchání viditelnost ještě zhoršuje. Šlapu do louží, a nevím, kam svítit, do dálky a nebo pod nohy? Obojí je v té mlze nanic. Nasazuju bundu a rukavice, samozřejmě zase pozdě, na zmrzlé ruce to moc nejde. Pak se ale podaří a já dorážím na kamennou cestu vedoucí dolů přes Sněžné jámy směrem k další kontrole - k Lužické boudě. Kameny jsou mokré a že kloužou, zjišťuju dost brzy. Padám na kamení hlavou dopředu, ruce to ale stihnou o něco dřív a obličej zastavuje asi 5 cm od velkého kamene. Ruce po pádu trochu pálí a já zásadně zpomaluju. Předbíhá mě snad 8 lidí, včetně obou Petrů. Přichází lehká krize a myšlenky o tom, proč že to tady vlastně blbnu. Ještě jedno sklouznutí po zadku a pak už přichází terén bez kamení. Konečně můžu zase běžet.K Lužické boudě dobíháme oklikou se skupinkou dalších lidí.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na Lužické boudě čeká gulášovka, kterou s díky odmítám a beru si jen rohlík a čaj. Doplňuju trochu čaje do lahve. </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Potkávám oba</span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"> Petry a vyrážím s nimi na další cestu. Běží se dobře, nic moc nebolí, a další cesta v Polsku je moc zajímavá. Kamení, kořeny, sem tam bažinka, povídáme si a vyhlašujeme prémii za přechod úseku suchou botou. Do deseti minut jsou všichni od bahna. Cesta pěkně ubíhá, začíná svítat, odkládáme čelovky a cesta je hned zase o něco veselejší. Kontrola v Domku mysliwskem, horký čaj, který jsem ani neochutnal, abych neztratil spoluběžce, a zase na cestu. Stihnout tak východ slunce na Sněžce. Skoro se nám to podařilo, obzor byl zatažen mraky a sluníčko opravdu z mraků vysvitlo při posledním stoupání na Sněžku. Loni se tahle cesta opravovala, a letos se šlo nahoru o poznání lépe. Tady se to docela povedlo, žádné schody, ale pěkná rovná cesta s několika stupínkama ve velkých stoupáních. Na Sněžce docela fučelo, nahoře jsme viděli nevěstu v bílých šatech, muselo jí být dost zima. Nahlásit číslo na kontrole a rychle dolů do tepla.</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Úsek ze Sněžky dolů jsem nikdy neměl moc rád, schody dost devastují kolena. Letos to ale bylo nějak snesitelnější, a přišlo mi to i kratší, než v jiných letech. Ze Sněžky na Pomezky to nebyla ani hodina, a čekal na nás čaj a chleba s tvarohem. Vlastně chleby. Senzační jídlo. Po jídle jsme zas vyrazili, do kopců, vlastně po skoro rovinkách střídavě chůzoběhem. Z kopce nás předbíhá kluk, s velkýma silničníma botama. Strašně dupe a běží po patách. Au, to ho ale musí dost bolet. Dlouhý seběh po silnici do Velké Úpy. A pak lehkým stoupáním do Pece - indiánským během od lampy k lampě střídavě běh a chůze. Přichází občerstvovačka v Peci, zjišťujeme, že jsme zhruba v první dvacítce. Potěšitelné. Mažeme vazelínou místa, která si to nejvíc zaslouží a vyrážíme dál - žádný hluchý místa :)</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Stoupání po sjezdovkách nad Pecí k Hrnčířským boudám ani trochu nesvádí k běhu. Rozebíháme se až u Husovky, a já si říkám, že to nejhorší máme za sebou. Posledních cca 6 kilometrů vede mezi poli, je to takový nepříjemný úsek, ale letos alespoň není takové vedro. Pomalinku dorážíme k cíli, Petr volá, že už vidí kostel, koukám po kostelu, a - už zase padám. Zvedám se z prachu cesty, nic se nestalo, jen odřené koleno, a ani ne do krve. Běžíme, chlapi, už jen kousek. Startovní čísla dáváme k sobě, aby systém načetl stejný čas. Systém to ale stejně neudělá, výsledky se potom korigují ručně. Dobíháme společně v čase 12:33:52 na 19. - 21. místě, o skoro dvě hodiny rychleji, než loni. Super zážitek, a další výzva na rok 2015 :)</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Vrchlabí, Czech Republic50.6170886 15.60500619999993450.455954600000005 15.282282699999934 50.7782226 15.927729699999935tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-86530857690344116592014-04-13T19:39:00.000+02:002014-05-21T15:42:36.642+02:00100 milja Istre (100 miles of Istria)<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>167 km (6.936 m+, 7.214 m-)</i></span></span></h4>
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>(11. 4. - 13. 4. 2014)</i></span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Závod sezóny. Poctivě jsem se připravoval, v březnu jsem naběhal 700 km. Objem zcela dle plánu, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">jen kopců je v okolí málo. Do Šárky či Prokopáku daleko, snad tedy bude stačit kopeček na </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Krejcárek a schody na Klíčov.</span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na tenhle výlet jsem se moc těšil - poprvé u moře :) Do Chorvatska jsme vyráželi v sedmi lidech v </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">mikrobusu Peugeot. Cesta byla dlouhá, ale docela příjemná, i když cestou přes Rakousko docela </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">silně pršelo. V průběhu cesty se ale vyjasnilo a odpolední sluníčko jen podtrhlo krásu okolí. Za </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">jízdy jsem se snažil vyfotit zasněžené vrcholky hor v dálce a jako vždycky na cestě jsem si </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">představoval, že tudy běžím. Za slovinskou hranicí pořizujeme dálniční známku. "Kaditi </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">prepovedano!", říká nápis na sloupu čerpačky. No dobře, chvilku to ještě vydržím, a pro jistotu si </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">před další cestou odskočím :)</span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge-ul-Z2Kjs9Ic0frgspMLSzuctMuBpc9xFYasf1HKswlTLWjDdaZVNPvzolQUDF5OCnhWcTHxowbXzdBIv8i2Z3fyC5xEqXz0Mj25h_Ymv1reIWgIEOZRftx55_EJPbOPSDjLP_nryqux/s1600/800px-A1Slovenia-LimbarskaGora1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge-ul-Z2Kjs9Ic0frgspMLSzuctMuBpc9xFYasf1HKswlTLWjDdaZVNPvzolQUDF5OCnhWcTHxowbXzdBIv8i2Z3fyC5xEqXz0Mj25h_Ymv1reIWgIEOZRftx55_EJPbOPSDjLP_nryqux/s1600/800px-A1Slovenia-LimbarskaGora1.jpg" height="326" width="400"></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Slovinská krajina je krásná i jen při průjezdu dálnicemi. Tu a tam se objeví kamenný kostelík, a </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">já bych měl chuť zastavit a do každého se podívat. Máme ale jiné plány, takže nezbývá jen </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">obdivovat tu krásu okolo. A mosty a tunely a mýtné brány. A hory, svítící svěží jarní zelení. Na </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">nejvyšších kopečcích jsou rozhledny, a na jejich nejvyšším místě si představuju desky s fixem a </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">papírem A4 s velkým černým písmenem K.</span><br>
<br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Projíždíme Slovinskem a dostáváme se na chorvatskou hranici. Následuje rozhovor s nepříjemným </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">chlapíkem ve strážní budce, kam prý jedeme a co tam jako budeme dělat. Co ti je do toho, opičáku, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">napadá mě, a je vidět, že i ostatní už dávno odvykli praktikám v naší zemi kdysi běžným. Kluci </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">ukazují prospekt závodu a celník nás zamračeně propouští na další cestu. Zastavujeme na čerpací </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">stanici, a zjišťujeme, že teplota stoupla snad o deset stupňů. Svítí sluníčko a vedle pumpy roste </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">palma. A za ní olivový háj.</span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Brzy dorážíme do Umagu, zařizujeme registraci a ubytování a vyrážíme na jídlo do města. Fotím jak </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">divý (coby zuřivý reportér jsem kdysi na čtrnáctidenní dovolené udělal dvě fotky, teď jich mám už </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">asi třicet) a obdivuju dřevěné lodě na moři. Číšník z pizzerie nás zve na jídlo, sedáme si tedy, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">kluci ochutnávají místní pivo a já si pochutnávám na skvělé vegetariánské pizze. Jídlo tady není </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">levné, ale je z čerstvých a kvalitních surovin. Prostě nejlepší pizza, po celodenním cestování </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">zasloužená dávka energie.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwr6tjbNn4U-bqFW0AJCBD-7k1pdxdBcgF-a5REUV9KeuQ4cykXfQYkkeRkTPO5S1Yhj094RrppDOYAvYUh7soABFIxU9yxbLs04O8vUsky_IRUmhSUTVxJPtabaRBVt4jE0TwVZOpSREZ/s1600/IMAG0119.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwr6tjbNn4U-bqFW0AJCBD-7k1pdxdBcgF-a5REUV9KeuQ4cykXfQYkkeRkTPO5S1Yhj094RrppDOYAvYUh7soABFIxU9yxbLs04O8vUsky_IRUmhSUTVxJPtabaRBVt4jE0TwVZOpSREZ/s1600/IMAG0119.jpg" height="191" width="320"></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Start závodu je plánován na páteční podvečer, závodníci odjíždějí z Umagu do Labinu připravenými </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">autobusy. Ještě před odjezdem chceme něco pojíst, ale Umag před sezónou je mrtvé město. Nakonec </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">nacházíme otevřenou pizzerii a objednáváme zeleninový salát, dva šopské a jeden řecký. Děvče se </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">saláty přichází snad po 40 minutách, přináší dva úplně stejné a o jednom prohlásí, že to je šopák, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">a o druhém, že je řecký. Čekám na svůj poslední šopák a po dalších pěti minutách se dočkám řeckého </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">salátu. "It's OK", říká Kuba Hájek té slečně, a já říkám "ty vole, to není OK". Další hodinu času </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">už ale nemáme, kvapně dojídám Jakubův řecký salát a běžíme k autobusům.</span><br>
<br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Cestu autobusem mi zpestřuje velká žlutá cedule se šipkou a s nápisem "Kokoti". Fotit ale </span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">nestihnu, tak doufám, že to nebyli jediní ve vesnici a že se mi podaří udělat fotku později. </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Bohužel asi jediní byli, nebo jejich příbuzní žijí někde v tichosti bez okázalých označení.</span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu_5D9DiHu84vilOYi74RrYUtuUKXMvp_zqE31OTQiEcjYjAYHvSzdOB91NykYzs56M0h1iPggnUWylszsOgpM59tBU_n9nL7zIK8juOW2Uhq-VKWIMpOGLLWSh4TtEQ0bAvOwnn9i-kap/s1600/IMAG0155.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu_5D9DiHu84vilOYi74RrYUtuUKXMvp_zqE31OTQiEcjYjAYHvSzdOB91NykYzs56M0h1iPggnUWylszsOgpM59tBU_n9nL7zIK8juOW2Uhq-VKWIMpOGLLWSh4TtEQ0bAvOwnn9i-kap/s1600/IMAG0155.jpg" height="191" width="320"></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A už je tu Labin, poslední přípravy před startem promazat co je třeba, udělat společnou fotku </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">početné česko-slovenské skupiny, zkritizovat obráceně pověšenou českou vlajku, dojít si do </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">restaurace na WC a už je tady start. ... three, two, one, GO! Jsme docela vepředu, a po kostkách </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">historického centra to jde docela rychle. Tempo vypadá, že jsme vyrazili na půlmaraton, ale </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">udýchat se to dá a aspoň budeme brzy v cíli :) Trasa je značená malými vlaječkami snad každých 100 </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">metrů. Probíháme promenádou u moře, potkávám Petra K., ale pak ho zase někde ztrácím. Jediná </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">taktika je nepřepálit to a nezakyselit se hned na začátku, i když tempo okolí k tomu hodně svádí. </span><br>
<br>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQkqlI27PXnRPVLuVuZi0J2YCzYTRxOvsUYSBs4Uo7gCy0_ikuyRJQ1HjaG0BKzG3SihUKU9FYEYwkY5_aPJ5V7JsCf7mMhegoTN7XMQ3nPAoZYX5o95tVGqUGW6wfhpwPZQmBWo4C8HlB/s1600/IMAG0157.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQkqlI27PXnRPVLuVuZi0J2YCzYTRxOvsUYSBs4Uo7gCy0_ikuyRJQ1HjaG0BKzG3SihUKU9FYEYwkY5_aPJ5V7JsCf7mMhegoTN7XMQ3nPAoZYX5o95tVGqUGW6wfhpwPZQmBWo4C8HlB/s1600/IMAG0157.jpg" height="320" width="191"></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br></div>
<br>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEawXNCXK7Zf3C2-bwn0RMGqB8acxVpuJZkFAG3FlWH_xO-1ERMHYRtrRGAJBBkVEONG_mfc9hJ2N_Ib7txlS2kZ0RbKzaAc2-KQtSiJMzfdE2uLXPACzJYMB5kvBmKzuEfK0XxhlWNQS1/s1600/IMAG0160.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEawXNCXK7Zf3C2-bwn0RMGqB8acxVpuJZkFAG3FlWH_xO-1ERMHYRtrRGAJBBkVEONG_mfc9hJ2N_Ib7txlS2kZ0RbKzaAc2-KQtSiJMzfdE2uLXPACzJYMB5kvBmKzuEfK0XxhlWNQS1/s1600/IMAG0160.jpg" height="191" width="320"></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Nacházím svůj rytmus a je mi skvěle, užívám si výhled na moře, a krásná cesta se zvedá do hor. Na </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">cestě fandí ředitel závodu a já mu ukazuju palec nahoru - tahle trasa mě prostě nadchla. Kolem </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">jsou nádherné kamenné domy, na velkých zahradách rostou obrovské keře rozmarýnu. Všude klid, zpěv </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">ptáků, vůně mořského vzduchu.</span><br>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDF8JStoBt9ndE9wGxQwRX1IgwxiA9pP_3Gqxtab3i6xMmIJymnaoSV1dXVlncOv-lDcP_qPVC68plNbUXXHKYa0T8X3xhO_b_WGO8kUJpU2Dn1qGlQ3szAPuQvy5Dnr-b9eIVk5M0Ftv4/s1600/IMAG0166.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDF8JStoBt9ndE9wGxQwRX1IgwxiA9pP_3Gqxtab3i6xMmIJymnaoSV1dXVlncOv-lDcP_qPVC68plNbUXXHKYa0T8X3xhO_b_WGO8kUJpU2Dn1qGlQ3szAPuQvy5Dnr-b9eIVk5M0Ftv4/s1600/IMAG0166.jpg" height="191" width="320"></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Potkávám Kubu Ř., prohodíme pár slov, chvíli běžíme spolu, a při seběhu kamenným mořem Kuba </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">prohlásí cosi o "zajímavém terénu" a zmizí v dáli. Nemám v úmyslu ho stíhat, ale radost mi </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">udělalo, že běžec v růžovém triku, kterého jsem minul, je László. Zdravím ho, a on kouká docela </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">udiveně. Mám stejně skvělý pocit, jako na první etapě MUMu, kdy na 21. kilometru minutu po mně </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">přiběhli na občerstvovačku Dan Orálek s Michalem Kovářem. Kufrovali nějaký ten kilometr, ale co na </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">tom :) Zatím se mi běží skvěle, na sladké datlové a fíkové raw tyčinky, co mám s sebou, ale nemám </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">chuť, chce to něco slaného. Upíjím vodu z camelu, co jsem si nalil v apartmánu v Umagu z vodovodu. </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Voda chutná odporně, páchne chlórem a já s ní opravdu šetřím. Doušek se dá spolknout se zacpaným </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">nosem, jinak nic moc. Na první občerstvovačce si dávám banán, nějakou minerálku a pokračuju dál. </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Chci co největší kus uběhnout za světla, v noci se postup obvykle zpomalí. Pomalu se stmívá, a já </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">zapínám čelovku. Chytrou čelovku půjčenou od Ládi G. - svítí tam, kde je třeba, neoslňuje a pozná, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">kam koukám. Programovatelná, s USB, chytřejší než já. V téhle chvíli určitě.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Přibíhám na občerstvovačku na 30. kilometru, a těším se, že vyleju zbytek odporné vody, teď ještě navíc teplé, a naleju čistou, voňavou, pramenitou. Dolévám camel, dám si kus banánu a vyrážím dál. "Good luck!", říkají holky z občerstvovačky a já přemýšlím o tom, že jaképak štěstí, v tréninku a duševní přípravě to je. Jak tak přemítám, zakopávám o kámen, ruce s hůlkami letí dopředu a já padám. Holení projíždí ostrá bolest, náraz z plic vypumpoval všechen vzduch, a ještě k tomu takový divný zvuk. "To bolí", říkám nahlas a k tomu ještě něco, co si ale už přesně nepamatuju. Sbírám tělo ze země, kontroluju kosti - nic zlomeného asi není, v holeni díra, ale kompresní návlek to nějak zastaví, zkouším se rozeběhnout, beru do ruky hůlky a zaúpím - pravá karbonová hůlka je zlomená! Hluboký v srdci žal mě ovládl ale jen na chvíli - stejně to nevyřešíš, soustřeď se na závod, bez hůlek to půjde hůř, ale půjde to. Rozbíhám se stylem de Peyrac, a po čase bolest mizí. Hole končí složené v batohu a já pokračuju dál. Nová voda v camelu chutná stejně odporně, jako ta předešlá. Zřejmě byla ze stejného zdroje.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBL2YBIpHiO_XuDQ5ajWGyaXo7CFoEMWY4P-WX58VNuHiqNKNEmBCXsK3daWH8F2uzzyiMxqir7tv6fbgKJO1BJ8ETkHOBANlJxOVLsJnoq6o_m-Od2lW0l8GhMJnkYQmPIwFaMdwnNuQa/s1600/IMAG0194.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBL2YBIpHiO_XuDQ5ajWGyaXo7CFoEMWY4P-WX58VNuHiqNKNEmBCXsK3daWH8F2uzzyiMxqir7tv6fbgKJO1BJ8ETkHOBANlJxOVLsJnoq6o_m-Od2lW0l8GhMJnkYQmPIwFaMdwnNuQa/s1600/IMAG0194.jpg" height="320" width="191"></a></div>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Na další kontrole na 40. kilometru jsem potkal Aleše, stěžuju si na zlomenou hůl a Aleš mě utěšuje, že to nic není, že on zlomil obě :) Potom přibíhá Petr K. a ptá se, kolikátý je to kilometr. Osmdesátý? Nechci tě ranit, ale myslím, že teprve čtyřicátý. I těch 40 km takhle náročným terénem dá zabrat, a člověk rychle ztrácí pojem o čase.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Po cca 5 hodinách výhružně zablikala chytrá čelovka. Za nějakou dobu budu měnit, pomyslím si, když v tom klekne navigace. Zastavuju, hledám baterie, vyměním v GPS, batoh hezky na záda a jedeme dál. V tom nové zablikání čelovky a ... tma. Zastavuju, hledám druhou čelovku, uklízím tu vybitou a zjišťuju, že žluté světlo Led Lenser pěkně nepříjemně bodá do očí. Navíc osvětluje jen část terénu, který jsem předtím viděl. Takže rada - kdo nechce utrácet, netestujte chytré čelovky.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Na 80. kilometru je velká občerstvovací stanice, a máme tam pytel s náhradním oblečením. Převlíkám ponožky i boty, promazávám nohy i ostatní potřebné partie, jím, piju, a zjišťuju, že jsem totálně tuhej. Potkávám Kubu Hájka, se kterým se snažím pokračovat, ale nejde to. Posílám ho, ať běží sám, abych ho nezdržoval. Dobelhám k brodu. Si snad dělaj prdel, teď jsem si vyměnil ponožky a mám se hned namočit? Voda nad kotníky, do toho se mi nechtělo. Napravo vidím most, tak jsem to obešel a pokračuju dál. Pěkně jsem to vyřešil, libuju si, když v tom vidím zradu - potok se kroutí a brodů je několik. Přibíhá Aleš, vypráví o kufru, který s Petrem udělali na 40. km, a pak skáče přes potok. Šplouch, říká jeho bota a já trpím při představě 70 km v mokru. Koukám na kameny ve vodě, je jich málo, tak hledám nějaké v okolí a nekecám - skládám je do vody tak, abych přešel suchou nohou. Jeden kámen, druhý, tře ... šplouch. Už vím, proč šipky vedly přes ten první brod a ne přes most - vyřešilo by to dilema a neztratil bych čtvrt hodiny blbostma. Na další cestě mě předbíhá i Petr, a vypráví o kufru na 40. Jo, slyšel jsem od Aleše. Nějak se stále nemůžu dostat do tempa, chybí mi energie, a na sladký vůbec nemám chuť. A i z představy, že bych něco z toho snědl, se mi zvedá žaludek. Parmazán na občerstvovačkách je super, ale není to ono, něco tomu chybí.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Takhle jsem se trápil snad 50 kilometrů. K parmazánu jsem přidal trochu víc pečiva - a bylo to. Najednou to zase přišlo, zase to běželo samo. Ke konci závodu se mi to stává často - posledních 20 - 25 km přichází gejzír energie. Zas jsem si to užíval, ve stavu dokonalé euforie, žádná bolest, jenom zvíře v běhu. Přišlo mi, že i smysly se zlepšily, že daleko líp slyším i cítím. Ale to, co jsem slyšel, zřejmě nebylo skutečné, posledních 10 kilometrů jsem utíkal před čelovkou neexistujícího Slovince. Ozvěna vlastních kroků v noci vede k zajímavým závěrům :)</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Při doběhu do Umagu jsem trochu kufroval - značení zřejmě někdo poupravil nebo odstranil. Asi 10 minut jsem pobíhal s GPS po městě, než jsem našel správnou cestu. Doběhl jsem na 39. místě v čase 30:33:16. 100 miles of Istria byl jeden z nejpovedenějších závodů, s perfektním značením a organizací, a až doladím jídlo na dlouhých tratích, a potrénuju trochu kopce, myslím, že i výsledek bude příště o něco lepší.</span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<br>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Labin, Croatia45.091589 14.12380489999998245.046752 14.043123899999982 45.136426 14.204485899999982tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-72346090715761427902014-01-31T22:00:00.000+01:002014-02-05T19:38:36.014+01:00Brtnické ledopády 2014<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>107 km (4.400 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(31</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 1. - 1. 2. 2014)</i></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">První závod v tomhle roce. Skoro po dvou měsících. Na pátek jsem si tentokrát vzal dovolenou, abych všechno stačil v klidu připravit, ve čtvrtek přezuju na zimní gumy a v pátek přes den ještě trochu pospím. Dopadlo to samozřejmě trochu jinak, místo čtvrtečního přezouvání jsme sepisovali protokol o nehodě, protože jsem nedobrzdil, když přede mnou zastavil na místě chlapík, aby nezajel chodce. On zimní gumy asi měl.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">No nic, přezul jsem v pátek dopoledne, ze spaní už nic nebylo, rychle zabalit, snad nic nezapomenu. Tohle na vršek, tohle dolů, boty mám, hůlky, navigaci, namazat housky a rozmixovat polníček s vodou, jablkem a kapkou olivového oleje, čímž vznikne nápoj zvaný "žabí hlen". Naházet to do auta, sbalit rodinu, nabrat po cestě spoluběžce Libora a Pavla a vyrazit.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V Novém Boru jsem pak vyložil rodinu u příbuzných a vyrazili jsme do kempu Valdek. Všechno šlo hladce, dorazili jsme se slušným předstihem, takže bylo dost času vystát frontu na registraci. Dostávám originální malovaný itinerář trasy a čip na batoh. Hledáme místo na převlečení a místní "tělocvična" se nám nezdá být tím pravým prostředím. Převlékáme se tedy přímo v hospodě. Při oblékání mi došlo, že jsem přeci jen něco zapomněl. Návleky na boty, úplně nové, pro účely Ledopádů speciálně zakoupené, leží doma v Jenštejně ve skříni, aby se neošoupaly. No nic, asi budu mít v botách trochu vlhko.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Netrvalo dlouho a už se všichni vydáváme k autobusům, které nás mají dopravit na start. Pomalu postupuji ke dveřím a najednou se moje levá noha propadá až po kyčel do trubky v zemi. Nohou projíždí bolest, zakleju něco ve smyslu jako "kruciš" a říkám si, že bolest na závodě obvykle přichází mnohem později, než hodinu před startem. Soukám se ven a pajdám k druhému autobusu na rozcestí. Noha je v pořádku, vypadá to jen na pěkný jelito (tím teď myslím tu nohu).</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Po dojezdu na start a výstupu z autobusu začíná pěkně foukat. Rychle vytahuju z batohu větrovku a už je tady start závodu. Namrzlou silnicí pořád vzhůru, trochu to klouže, ale na nesmeky to zatím není. Posléze ledový asfalt mizí a začíná sníh. Smutně vzpomínám na návleky ve skříni.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Noční část tentokrát probíhá známými místy, dvakrát jsem po Lužických horách běžel v závodě 10 lužických sedmistovek. Luž, Velký Buk, Klíč, Bouřný, Jedlová. To znám, bude snadné se orientovat. Poprvé vidím tuhle trasu v noci a v zimním čase. Běží se mi krásně, nic nebolí, jen nevím, jak se oblíct. V poryvech větru je strašlivá zima, ale když vítr ustane, potím se. Zkouším regulovat teplotu rozepínáním a zapínáním větrovky, a pak jí svlékám. Lepší, když je trochu chladno, než se moc zpotit a dehydrovat se.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Podruhé dorážím na kontrolu na Tolštejn. Přede mnou je zhruba 30 lidí, to vypadá dobře. Nic nebolí, běží to skoro samo. Přemýšlím o tom, že mám vlastně výhodu, že nemusím tolik sledovat trať. Stopy běžců přede mnou mi jasně ukazují směr. Paráda. Teď by to mělo vést kolem Jedlové a pak nahoru na vysílač. Že vede cesta stále dolů, je divné, ale ne moc, takhle to přeci bývá, abychom nabrali nějaké to stoupání. Pozoruji okolí a říkám si, že to tady vypadá všude stejně. Když podlézám spadlý strom, který vypadá taky ale úplně stejně jako jeden, co jsem již před pár hodinami podlezl, začíná mi to být divné čím dál víc. Koukám na navigaci, jo, dobrý, jsem na trase, jen je divný, že ta modrá čára, co ukazuje prošlou trasu, je i přede mnou. Kontroluji vzdálenost do cíle první etapy. 40 kilometrů. Ty v*le, kde to jsem? Odpověděl jsem si.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Doběhl jsem na rozcestí, přečetl nápis "Nová Huť", spočítal ztrátu na více než dvě hodiny a přehodnotil tenhle závod na príma trénink. Tak zase zpátky. Tady už nezabloudíš, bejku, protože to tu znáš, byl jsi tady už dvakrát, dodával jsem si sebevědomí. A zpátky na trase. Je to docela fajn, zase začít potkávat nějaké lidi. V cíli noční etapy jsem měl v nohách 65km. V hospodě U Kuruce jsem potkal Jardu, který se dost divil, co tam dělám. Moc se mi to nechtělo vysvětlovat. Vyměnil jsem ponožky, pojedl housku, chvilku oddechl s hlavou na stole a načepoval vodu na další cestu.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Kolem ledopádů jsme to myslím šli obráceně než loni, a ledové krásy bylo letos také o poznání méně. Přesto to bylo úchvatné. Na občerstvovačce jsem dostal ke chlebu i kus sýra, když jsem odmítnul nabízený salám. Po cestě jsem potkal Vítka, se kterým jsme prošli část trasy. Povídáním cesta lépe utíkala a v Kopci v hospodě jsme dohnali Jardu a Libora. Ani jsme se moc nezdržovali a vyrazili jsme dál. Zanedlouho nás dohnali Libor se Zdeňkou a zase bylo o čem povídat. Závodit nemělo cenu, tak se to nějak změnilo na pěkný běžecký výlet. Po stovce jsem zase začal cítit puchýře na šlapkách pod prsty nohou. Málo namazaná noha v mokré ponožce. Byla to ale jediná bolest tohodle závodu, snad kromě později se rozloučivšího nehtu na noze.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Díky všem za dobře zvládnutou organizaci, moc jsem si to užil. A už se těším na jaro a na Šluknovsko. A tentokrát už asi trochu nastuduju trasu, abych si napravil reputaci.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-73963693802070420852013-12-08T01:46:00.000+01:002013-12-10T02:00:47.799+01:00Pražská stovka 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>145 km (5.200 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(6</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 12. - 8. 12. 2013)</i></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na poslední, třetí etapu EKUT, 20. Pražskou stovku, jsem se moc těšil. Pro mě to je jedna z nejdůležitějších událostí sezóny, a i letošní startovní listina slibovala, že budeme svědky velikých sportovních výkonů. Já teda jen chvilku, před startem a bezprostředně po startu, protože špička českého ultratrailu doráží do cíle o mnoho hodin dříve než já. Přesto je ta atmosféra nezapomenutelná, a krásná a náročná trať je výzvou pro každého, kdo se postaví na její start. Výzvou pro poznávání a posouvání vlastních hranic. A protože se každý z nás zlepšuje, a Olaf to dobře ví, každým rokem je i trasa delší a náročnější :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Letošní předpověď počasí slibovala na víkend silný vítr, a pokud by snad rychlost větru měla dosáhnout síly orkánu, už měl připravené i jméno - Xaver. Jméno měly pro mnohé z nás připraveny i manželky, protože se o nás bojí. Po dlouhém rozhodování jsem zvolil větší 28 litrový batoh a zabalil spoustu oblečení navíc, abych ve vichřici nezmrznul, jak mě žena strašila. Vzpomínala přitom na Hanče a Vrbatu a doufala, že mám víc rozumu než oni. Zbytek prostoru v batohu jsem vyplnil jídlem.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na registraci jsem dorazil autem, pozdravil se s několika známými z DM, připevnil čip na batoh stahovací páskou a </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">vyrazil jsem na místo startu. 10 minut do startu, rychle se pozdravit s rychlíky, a už je to tady, 10, 9, 8, 6, ... čísla se nějak zamotávají ... 3, 2, 1, a je to tady. Had lidí s čelovkami se pomalu rozbíhá, zprvu mi to přijde divně pomalé, ani chůze, ani běh, ale posléze přemýšlím, zda nesundat větrovku, protože se začínám zahřívat. Po vyběhnutí na volnou pláň mě nápad zase přejde, fičí to docela obstojně. Na prvních kilometrech se dav lidí ještě občas zasekne na užších místech trati, ale brzy se začínají vytvářet několikasetmetrové rozestupy. Vlaju za Lídou, Vladimírem, Pavlem, Liborem a zjišťuju, že si raději od začátku pojedu svým tempem, začátek mám vždy radši pomalejší, než se rozběhnu.</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">První kontrola je čipová, přede mnou je asi sto lidí, a stopy ve sněhovém poprašku krásně ukazují cestu. Sněží a fouká, ale je to snesitelné. V porovnání s bahnitým terénem na Loučení je tohle mnohem příjemnější. Cesta pěkně utíká, míjíme se s mnoha lidmi, a jak jsou všichni zakuklení, ani se nepoznáváme. Na první občerstvovačce dostávám od Denisy z dailymile fantastický domácí koláč s povidly a s tvarohem. Skvělý nápad, díky :)</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V podchodu pod přejezdem potkávám Pavla Fenyka, a kus cesty běžíme společně. Cesta pěkně ubíhá a rozestupy mezi světýlky čelovek se zvětšují. Nad ránem dorážím už zase sám na třetí kontrolu do Všeradického pivovaru. Rozhlížím se a zdravím známého - čau rychlíku, jak jsi tu dlouho? Prý se nemám stresovat, do restaurace dojeli autem. Objednávám vývar a džus s vodou a píšu SMS domů. Na polívku jsem čekal snad 20 minut, a moc mi nechutnala. Vybaluju rohlík se šunkou a sýrem a vyrážím na další cestu. Začíná svítat a čelovka už není potřeba.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Ranní svítání mi vždycky dodá energii. Potkávám Petera Vala s Laurou, ale brzy mi opět utíkají. A na zbývajících 18 kilometrech noční části je opravdu spousta věcí k vidění - lom Kobyla, nekonečný tunel ve skále, naučná stezka Zlatý kůň, Koněpruské jeskyně, Axamitová brána. Nádhera. V tunelu jsem šel s přivřenýma očima, v tom malém prostoru se až točí hlava.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMShzg6vPGJi956u5Oxt6jZegqe31hKer7-jfYbGFgJXhlJoGTMm0gW_g_fbsT7hw7AHdJq4bxI-YLjamcII5P1x6sex2SI0pwqbTQbP0mOjj5syv-lYVeJFvuDFyWmOJT2yzUjWa3fUtG/s1600/kobyla_lom6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMShzg6vPGJi956u5Oxt6jZegqe31hKer7-jfYbGFgJXhlJoGTMm0gW_g_fbsT7hw7AHdJq4bxI-YLjamcII5P1x6sex2SI0pwqbTQbP0mOjj5syv-lYVeJFvuDFyWmOJT2yzUjWa3fUtG/s400/kobyla_lom6.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lom Kobyla - tunel ve skále</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do cíle noční části docházím celkem v přijatelném stavu. Objednávám další polévku, tentokrát výbornou, a k tomu další džus. A kafe. Džus a kafe stojí 70 korun. Nechci se tu dlouho zdržovat, promažu části těla, které si to zasluhují, a vyrážím na denní trasu. Už jen 65 kilometrů. Itinerář tentokrát neobsahuje informace o kilometrech. Kontroluji, zda nemám chybný výtisk jen já, ale pořadatelé potvrzují, že kilometry fakt nejsou.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzt0RTVDY0iHKyAyGezJJMlIhBBGuo27lNEvx4MCxOksyX_C8uLtpQF-GdCp2JjNbVyPWiLWWXFCIk_IFA6S7HLW8wY4BimBfKohah8peIAz4SrjWNgFy3bIRxSVP5PFwHTIWs0r5mrTk3/s1600/sjps.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzt0RTVDY0iHKyAyGezJJMlIhBBGuo27lNEvx4MCxOksyX_C8uLtpQF-GdCp2JjNbVyPWiLWWXFCIk_IFA6S7HLW8wY4BimBfKohah8peIAz4SrjWNgFy3bIRxSVP5PFwHTIWs0r5mrTk3/s320/sjps.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Svatý Jan pod Skalou</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">I denní část trasy nabízí spoustu krás, i když třeba u Svatého Jana pod Skalou mám na výstup na vyhlídku trochu jiný názor. Pohled z vyhlídky je ale úžasný. Při výstupu nahoru znovu potkávám Petera s Laurou, mají už náskok asi půl hodiny. Začínám mít žízeň a nahoře na vyhlídce míchám zbytek vody z camelu s iontovým nápojem v prášku. Trocha cukru v ionťáku rychle dodala další energii a seběh z vyhlídky už byl zase v tempu.</span><br />
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUq7BcX1t4_ZWijrdlvEW11fHzw9vkYRDO6GPwHdxl1mAzSYnyk1b3p3XiNm77_RQeSMOilAhwBHSody3G_EgxFCvSgAWEki-JdUWEDgxHMMgozmiPC8Dhx74DWK0r-SSGGg4vaVZQUicA/s1600/karls.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUq7BcX1t4_ZWijrdlvEW11fHzw9vkYRDO6GPwHdxl1mAzSYnyk1b3p3XiNm77_RQeSMOilAhwBHSody3G_EgxFCvSgAWEki-JdUWEDgxHMMgozmiPC8Dhx74DWK0r-SSGGg4vaVZQUicA/s320/karls.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Karlštejn</td></tr>
</tbody></table>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na Karlštejně dávám další polívku, ale ze zelňačky si dám raději jen vodu, zelí a uzenina není úplně to, co žaludek potřebuje. Zapít colou, naplnit lahev, vsypat další ionťák, rohlík na cestu a jde se zase dál. Rohlíky láskyplně zabalené manželkou jednotlivě do ubrousků mají jednu nevýhodu. Z těch ubrousků už nejdou vyjmout. Žvýkám rohlík s máslem, šunkou, sýrem a třívrstvým papírem. Nu což, vláknina :) Na další cestu vyrážíme s Josefem Smolou, ostravským maratoncem, a neskutečným borcem. A povídáme si o maratonech a o regeneraci a vůbec o samých zajímavých věcech. A z kopce to běží samo. A špatným směrem. Vracíme se zpátky k červené odbočce. Před půl rokem jsme tady s Liborem běželi po úplně stejné trase. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Po ceste se přidáváme ke skupince dalších lidí a společně pokračujeme přes hrad Karlík, Černošice, Mokropsy dále směrem k obávanému údolí Nazaret. Ú</span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">dolí Nazaret se to tam jmenuje proto, že běžci, a hlavně Lída, při přeskakování potoka sem a tam nadává Olafovi a křičí "ježíšimaria". Letos Lída zaváhala, že si tuhle lahůdku nechala dobrovolně ujít. Tentokrát už ale nebloudíme, značení je vylepšeno odrazkami, které na dálku ukazují kudy dál. To byl skvělý tah, značení se letos opravdu zdařilo. A už je tu K20. A po zeleném psaníčku šíleným stoupáním nahoru na vyhlídku. Na tohle se nedá natrénovat, takovýhle kopce nejsou běžné snad ani v Beskydech :) Naštěstí to není zas až tak dlouhé a my úspěšně dorážíme do hasičárny v Jílovišti na poslední čipovou kontrolu před cílem.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Kontroluju puchýře na nohách a zjišťuju, že je třeba dál pokračovat rychleji. Dál to prostě zkusím během, 15 km už to zvládnu. Ve dvojici s Petrem M. lehkým klusem pokračujeme k cíli. Běh se zdá být vážně méně bolestivý než chůze, puchýř pokrývá velkou část chodidla pod prsty. Zbytek cesty do Modřan trvá 3,5 hodiny, chůzí by to bylo ještě o 1,5 hodiny déle. Do cíle dorážíme za 28 hodin 22 minut na 51-52 místě. V cíli beru za stahovací pásku, abych odstřihnul čip, a páska se sama uvolňuje :) Zajímavé, že se neuvolnila někde po cestě.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Tahle akce byla asi poslední větší v tomhle roce, a myslím, že byla jedna z nejpovedenějších. Potkal jsem se zase s partou nadšenců jak v závodním poli, tak i na straně pořadatelů. Díky vám si můžeme užívat takovéhle super akce. Díky tomu, že jste ochotni několik nocí nespat a udělat něco pro druhé, mrznout na občerstvovačkách spousty hodin a když tak o tom přemýšlím, netroufnu si rozhodnout, kdo z nás je větší vytrvalec. Díky Olafe za skvěle zvládnutou organizaci. A ještě jednou díky všem a těším se na další setkání s vámi.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Mráčkova 3090/2, 143 00 Prague-Prague 12, Czech Republic50.0124265 14.4235922000000328.999169999999996 -26.885001799999969 71.025683 55.732186200000029tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-53478541032145490652013-11-24T21:06:00.000+01:002013-11-29T19:55:54.813+01:00LOUČENÍ s turistickým rokem 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>170 km (6.900 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>22. 11. - 24. 11. 2013)</i></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span>
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na Loučení jsem jel letos už ve čtvrtek večer, a po zkušenostech se zpáteční cestou z Polska jsem nechal auto doma a jel vlakem. Jízdenka zakoupená na eShopu ČD se dá pořídit už za 100,- Kč. Za 80 minut jsem byl z Prahy v Ústí, našel jsem základnu, zjistil, že tam zatím skoro nikdo není a šel se do města najíst. Kolem 23:00 hodiny jsem šel spát, a i když mám poměrně tvrdý spánek, neustále vrzající a bouchající dveře nedávaly moc nadějí na odpočinek. Přesto je to lepší, než vstávat před čtvrtou ranní a cestovat na start. Naházel jsem do sebe pár piškotů a vyrazil k autobusu, který nás dovezl na start 1. etapy.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Start se o nějakou dobu posunul, a tak ani nebylo potřeba zapínat čelovku. Kus trasy jsme běželi s Liborem, v prvním stoupání předběhli Lídu (ano TU Lídu :)) a já jsem myslel hlavně na to, abych se nenechal strhnout davem a nepřepálil to. Počasí se od čtvrtka umoudřilo, přestalo pršet, a moc pěkná trasa měla snad jedinou vadu. Rozmočená tráva a mech se už neudrží na povrchu cesty a klouže pod botama. Zalitoval jsem, že jsem nechal hůlky v batohu na základně a při "sebězích", nebo spíše skluzech jsem se snažil držet všeho, co bylo po ruce. XA 3D Pro kloužou na kamenech. Kloužou i na blátě. Ale na tomhle blátě klouže asi úplně všechno. Tyhle botu jsem si koupil hlavně proto, aby mi chránily nehty na nohách. Vím, je to trochu bláhové, když už skoro žádný nehty nemám :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na občerstvovačce v hrnci plavaly tlusté párky. Neodolal jsem, a půlku jsem si ukrojil. Chutnalo to dost dobře, tak jsem vylovil i tu druhou půlku, snědl, pořádně zapil Colou a přeslazeným čajem a vyrazil dál. Tohle byl zajímavý pokus, po párcích mi bývá blbě i v klidu, ale kupodivu párek promíchávaný za běhu s nápoji zůstal v žaludku, i když se ozýval o něco déle, než je běžné.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do cíle první etapy jsem dorazil po 8 hodinách a 45 minutách. Stačil jsem se trochu prospat, s Liborem jsme zašli na jídlo do čínského fast foodu, po cestě jsem si vyfotil auto s nápisem www.chlazenivlk.cz a pomyslel si, že by se to teď docela hodilo. A pak zase další registrace a autobus na start.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Noční stovka startovala načas, i tempo po startu mi přišlo svižnější. Taky už bylo dost běžců rozklusaných z první etapy. Běží se mi docela dobře, i když z okolí toho moc vidět není. Noční starty mám ze všeho nejmíň rád, podzim je prostě nejhezčí za světla. Na cestách je spousta bláta, a docela to brzdí postup. Bláto je dokonce i na silnicích, traktory navezly hlínu na asfalt a zimní gumy osobáků ji rozvozily po širokém okolí. Hůlky jsem vzal tentokrát s sebou, a hodně mi to pomáhá při výstupech a při snaze udržet na kluzkém podkladu stabilitu. Cestou za tmy mnohokrát procházíme vlhkou studenou mlhou a na polních cestách se někdy jen těžko hledá směr. Navigace hodně pomáhá neuhnout příliš z cesty.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na druhé čipové kontrole v Děčíně nás čeká polévka v podivné "kavárně". Všude spousta rozdováděných opilců a mezi nima fronta zablácených turistů s čelovkama. Usedám s polévkou na zem, pak se s vypětím sil zvedám a pokračujeme dál. Další kontrola je zase v Děčíně, na stejném místě. Už se nemůžu dočkat. Začínám mít žízeň, v camelbagu mám sice vodu, ale nemám na ni chuť, chtělo by to Colu. Nemám ale u sebe peníze, takže smůla. Pomalu dojídám z batohu i müsli tyčinky, které mi nechutnají. Po šestnáctikilometrovém kolečku se vracíme zpátky a já začínám pociťovat, že mi fakt dochází energie. Mám nárok na další polévku, po které mě pálí žaludek, a ptám se Olafa, zda je možné sehnat něco k pití. Dostalo se mi rady, že si mohu něco koupit. Hmmm, to by mě samotného taky napadlo. Raději jsem si pomyslel několik neslušných slov a hned vyrazil dál.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Bez občerstvovačky více než 40 kilometrů mi fakt začalo docházet. Tuhým nohám se nějak nechtělo do běhu, a ostatní kolegové si pochvalovali, jak se jim dobře běží. Energie skupiny je konstantní, asi získali tu mojí. Od bídné smrti hladem a vyčerpáním mě zachránil maxisáček gumových medvídků. A když došli medvídci, objevila se občerstvovačka se sýry, chlebem, ovocem, zeleninou, Colou, čokoládou, a bůhvíčím ještě. Bomba. Snědl jsem, co se do mě vešlo a na cestu dostal kus čokolády. Čokoláda rozpouští beznaděj.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Podzimní dny jsou velmi krátké, a večer začíná v 15:00. V 16:45 je tma jako v ranci. S touhle tmou ale najednou mizí i kravská lejna, kterým jsme se na cestách museli vyhýbat. Všude je najednou na lukách jenom bláto. Cesta pěkně utíká, a na mě zas přichází nával energie. Mám skvělou náladu, melu pátý přes devátý a vyhrožuju spoluběžcům, že jestli nezrychlí, budou mě muset poslouchat ještě několik hodin. Zase sbíhám kopce a je mi fajn. Nohy bolely jako čert, ale bolest pomalinku ustává. Posledních 12 kilometrů běžím. Zase sám, a předbíhám velikou skupinu lidí. Některé potkávám dvakrát, protože přeběhnu odbočku, ale nevadí mi to. Sundavám jednu vrstvu oblečení, abych se tolik nepotil, a doufám, že se nebudeme s nikým honit. Opatrně občas kontroluji, jestli za mnou nikdo neběží. </span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na poslední kontrole mířím automaticky na vrchol rozhledny a hledám kontrolu. Marně. Ladným belháním sbíhám zpět dolů a kontrolu naleznu na nedalekém stromě. Už jen asi 4 kilometry, říkám si. Sbíhám do města, předbíhám dvojici závodníků z denní části trati a míjím odbočku do cíle. Vracet se mi nechce, zkouším to tedy po klikaté silnici a zkracuju si to přes louky. Vbíhám do hustého křoví. A sakra, tudy to nepůjde. "Jak, nepůjde?", odpovídám si a po zádech se plazím skrz houští. Snad mě teď nikdo nevidí, jinak mě seberou :) Když se vyhrabu ven, potkávám stejnou dvojici, kterou jsem před čtvrthodinkou předběhl. Jsou o poznání méně zablácení, než já. Do cíle dorážím za 24 hodin a 5 minut na 15. místě.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSSHEV545wduM3HS8ZZJkITb6i82JhNXBIwpXfwjePxfy5nvTVQ_JWv16LxtCb22JodMtEGPkQjPtXE1vOrikoM1yP02mKncdcIkzql1Ahj9YnveGS2x0DZph1untPPBC9MW392-K5_3_M/s1600/1425560_222989344548489_217100247_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSSHEV545wduM3HS8ZZJkITb6i82JhNXBIwpXfwjePxfy5nvTVQ_JWv16LxtCb22JodMtEGPkQjPtXE1vOrikoM1yP02mKncdcIkzql1Ahj9YnveGS2x0DZph1untPPBC9MW392-K5_3_M/s400/1425560_222989344548489_217100247_n.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Díky všem za tuhle super akci a těším se na P145.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Ústí nad Labem, Czech Republic50.6611164 14.05314559999999350.5000334 13.730422099999993 50.822199399999995 14.375869099999994tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-44628781459069208132013-09-29T21:30:00.000+02:002013-11-29T19:55:45.882+01:00Beskidy Ultra Trail 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>220 km (11.000 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(27. 9. - 29. 9. 2013)</i><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">BUT220 - nejdelší a nejtěžší ultramaraton v Polsku. To zní dobře, tak jedem! :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ_0JVXBmV_GxdUDS6cUZhZLoOrPdGf-hJwUObfC6jibtQx9mGqFPmax_jZi6y-Pa-pXwg9ZHP33VVuDsENGYgJtRkhGlOqixAWSivhT-BPARzZe_U_EA8xqGTOKC8Z8kvShJskXTnfvU2/s1600/BUT220_profile_1000.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="100" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ_0JVXBmV_GxdUDS6cUZhZLoOrPdGf-hJwUObfC6jibtQx9mGqFPmax_jZi6y-Pa-pXwg9ZHP33VVuDsENGYgJtRkhGlOqixAWSivhT-BPARzZe_U_EA8xqGTOKC8Z8kvShJskXTnfvU2/s640/BUT220_profile_1000.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Profil BUT220</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Na svůj nejdůležitější a největší závod sezóny jsem nakonec odjížděl sám, a raději autem kvůli nemožnosti odhadnout čas doběhu do cíle. Vlaky do Ostravy vychází o mnoho levněji, ale neměl jsem chuť běhat po nádražích a hledat přípoje. A zpáteční vlak StudentAgency v neděli do Prahy je obvykle beznadějně vyprodaný.</span><br />
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Cesta trvala něco přes pět hodin, ve čtvrtek bez velkých zdržení. Do Bielska-Białej jsem dorazil chvíli po 20:00 hodině a blížil jsem se ke konci cesty - k hotelu Dębowiec. Navigace mě dovezla ke vstupní bráně továrny, se závorou a budkou pro hlídače. Chvilku jsme s navigací hledali, jezdili okolím a několikrát znovu dojeli k závoře s budkou. Nedalo mi to, a zeptal jsem se na hotel. Děda ukázal směrem za závoru a odvětil "Left and left". Za dvěma lefty se opravdu objevil hotel a já jsem mohl konečně zaparkovat a jít se zaregistrovat.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Po kontrole povinné výbavy jsem dostal startovní číslo a mohl jít spát. V kombíku se spí docela slušně a zdaleka jsem nebyl sám, kdo nocleh vyřešil stejně. Za noc ještě párkrát sprchlo, aby naše zítřejší cesta nebyla příliš prašná.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Ráno už bylo ale celkem příjemně, a já jsem se sotva stačil namazat, zalepit, oblíct a sbalit, když se najednou všichni sebrali a beze slova někam odcházeli. Hmmm, tak ranní kávu už asi nestihnu. Měl bych jít s nima, napadlo mě, za 10 minut je start. Na startu jsem potkal Pavla Škabrahu s Jakubem Hájkem, pochválili jsme komornost celé akce (startovalo 75 lidí), prohodili pár slov o nejmenovaném horském ultramaratonu v Beskydech v ČR a pak jsme vyrazili.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEintt0QK_ABqdvedku2pxUlTamOZPZWTBjeWTCVXbI_YGkjGO9HZ2kcmMwu1TqGmTc-W4r1H-EuD-TQQ_8gsf-os7FGrIeNie9GqjkOC6LJhqJ40papGtq4KreqMgLkS4yd5sZTmhxj_ZrK/s1600/558331_4980192200971_1802780232_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="267" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEintt0QK_ABqdvedku2pxUlTamOZPZWTBjeWTCVXbI_YGkjGO9HZ2kcmMwu1TqGmTc-W4r1H-EuD-TQQ_8gsf-os7FGrIeNie9GqjkOC6LJhqJ40papGtq4KreqMgLkS4yd5sZTmhxj_ZrK/s400/558331_4980192200971_1802780232_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">České trio - zleva Pavel Marek, Jakub Hájek, Pavel Škabraha</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Jako obvykle se GPS rozhodla, že nikam nejde a že nemá signál, takže první sjezdovku jsem vystoupal vlastně zadarmo. Tempo nebylo nijak závratné, a každý dbal na to, aby si při chůzi sjezdovkou příliš nezablátil boty. Stoupání na první vrchol - Klimczok - se mi zdálo docela příjemné, a říkal jsem si, že zrada možná přijde později. Přišla, ale ne v podobě divokého terénu, ale začal bolet zraněný kotník. Docela dost, při neopatrném došlápnutí projížděla bolest celou nohou. Na 5. kilometru víc než dvousetkilometrového ultra nic moc. Trochu jsem zpomalil a snažil se co nejvíc uvolnit klouby. Běželo se mi pak docela snesitelně, docela jsem si užíval okolní přírody, pojídal suché rohlíky, co jsem nestačil posnídat a na občerstvovačku s časovou bránou jsem dorazil za 3:46. Dobrý, limit je 6:00 hodin, už jen asi 8x tolik a jsem v cíli. Mých odhadnutých 35:00 hodin je OK :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Cesta hezky utíkala, potkávali jsme se s dalšími běžci a příjemně povídali o běhání, přírodě, botách a vůbec. Ani jsem si neuvědomil, že se stydím mluvit anglicky, protože mi to moc nejde. Takže vlastně třídenní intenzivní kurz angličtiny v ceně startovného. Mluvili jsme i o tom, jakou trasu poběžíme, a vzhledem ke stavu kotníku jsem si nechával otevřenou cestu - rozhodnu se až na místě v Korbielówě, kde se hlásí trasa, po které budeme pokračovat. Pochybnosti hlodaly, ale stejně jsem doufal, že to u mě vyhraje dlouhá trasa 220 km, přes národní park a Babiu Góru. Na 93. km do Korbielówa jsem dorazil opět sám, po 16 hodinách a 30 minutách. Houska s Ramou a sýrem chutnala božsky, k tomu jsem za 6 PLN koupil espresso, úplně nejvíc nejlepší kafe v životě. Jakou trasu jdeš, ptají se pořadatelé a já odpovídám, co je to za otázku, přece tu dlouhou, abych si to taky trochu užil. Moje číslo tedy připsali na 20. místo do levého sloupce papíru. V pravém byla čísla dvě, takže většina jde celou dlouhou trasu. Dostal jsem instrukce, že další občerstvovačka je po 19 kilometrech, a vyrazil do tmy.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Po dalších 20 km jsem se vážně těšil na nějaké jídlo, sladké tyčinky už mi začaly lézt krkem. Procházím kolem jakéhosi hotelu či chaty, tam a zpátky, svítím čelovkou dovnitř a lidé uvnitř nejeví známky jakékoliv účasti. Asi soukromá chata. Jdu dál, a občerstvovačka nikde. Po 5 dalších kilometrech mi došlo, že jsem tam asi přece jen měl zaklepat a zeptat se. No nic, z nechutí sním další müsli tyčinku a pokračuji dál směrem na Babiu Góru. Začíná svítat, a cesta je fakticky úžasná. Poté ale začínají schody, a já začínám tušit neštěstí. Snad seběh dolů nebude stejný. Babia Góra na vrcholu je hromada obrovských kamenů, neustále tam fouká prudký vítr a stromy i kamení jsou namrzlé. Nabalil jsem na sebe vše, co jsem zrovna našel, rukáv na krku jsem narazil na hlavu, ale stejně to moc nepomáhalo. Je tu krásně, ale zdržovat se tady nemůžu, jinak zmrznu. Úplně na vršku bylo docela dost lidí, většina fotila, jiní jen tak postávali a jedna slečna mě oslovila, zda běžím BUT a zda jsem byl na občerstvovačce Markowe Szczawiny na 112. kilometru. Povídám, že ano, ale že jsem nebyl uvnitř, protože to jako občerstvovačka nevypadalo. Prý že to byl checkpoint a že je třeba se tam hlásit. S úlevou jsme se domluvili, že se tam nemusím vracet a ještě jsem dostal instrukce, že další checkpoint je v Zawoje a že tam se musím bezpodmínečně hlásit.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Opouštím vrchol hory, skáču po kamenech a některé z nich jsou dokonale nestabilní. Jeden se zvedá i se mnou a já se málem kácím do údolí. Vzpomínám na Caballa Blanca z Born to run, který měl kameny pojmenovány podle jejich chování. Já jsem je pojmenované neměl, vlastně jo, ty po kterých jsem letěl, přeci jen jméno dostaly. Začíná seběh a - schody. Schody na cestách z vysokých hor vyrábějí sadisté, a dělají je tak, aby nikdy nešel krok synchronizovat na střídání nohou. Pět kilometrů takových schodů udolá kolenní klouby sebeotrlejšího jedince. Tuhle cestu ještě vylepšili tím, že po stranách nainstalovali dlouhé dřevěné klády. Mokré dřevo samozřejmě klouže a každý si pak rozmyslí kamenný schod obejít.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Dole pod kopcem mě úplně přestal bolet levý kotník. Snad to bylo tím, že mě nesnesitelně bralo pravé koleno, ale kdo ví. Příjemné slečny na občerstvovačce mi zatleskaly, prozradily, že jsem 17. a že jejich partneři už závod zabalili, že to je prý moc dlouhý. Zalhal jsem, že jsem OK a pokračoval dál. Tady už žádné schody nebyly a koleno se umoudřilo. Za pár hodin dorážím do vesnice Zawoja a hledám checkpoint. Nacházím spoustu dalších kolegů, co zběsile pobíhají po vesnici a hledají. Podle informací závodníků před námi je checkpoint 4 kilometry po silnici na konec vesnice. Mimo trasu! V roclitech pajdám po silnici a chce se mi brečet. Checkpoint se nám podařilo přejít, protože na dveřích není vidět malinké logo závodu, ale velkým písmem polský nápis "Silně klepejte". Vracím se k těm dveřím, a během silného klepání brousím anglické nadávky. Uvnitř jsou ale jen dvě holky, co s celým podnikem nemají nic moc společného, takže se uklidňuju a připravuju se na další peklo cesty zpět po silnici. Zacházkou si k trase přidáváme 8 kilometrů a ztrácíme více než 2 hodiny. Mimoto potkáváme další lidi, kteří prý volali pořadateli, a že v Zawoje není checkpoint, ale jen občerstvovačka, a že tam nemusejí. Nejraději bych sedl na autobus a odjel. Naštěstí jsem měl málo v hotovosti a platební karta zůstala v autě. OK, jdu dál.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na 150. km dorážím za 34 hodin. Hmm, 70 km za hodinu asi nedám. Hlavní je ale v limitu dokončit. Ze 17. místa se posouvám na 52. Super :( Zas se začíná stmívat a přichází silná únava. Je dobré, že si můžu povídat, jinak bych spal za pochodu. Noc byla dost náročná, byla mi i větší zima a unavené nohy už tak nereagují na terén. Několikrát jsem bolestivě zakopnul a narazil si palec. Škoda, nehet byl docela mladý, bylo mu teprve 9 měsíců. Jeho předchůdce mě opustil na P100. Klopýtám nocí a kilometry ubíhají. Probíháme nějakou vesnicí a je kolem 6:00 ráno. Mluvím s kolegou Piotrem o tom, že bude svítat a pak že bude líp, ale najednou nikde nikdo. Chvíli čekám, pak volám, a nic. Po 15 minutách čekání jsem se rozklepal zimou. Tak zase sám. Rozednilo se a já jsem najednou dostal chuť běžet. Vyndal jsem sluchátka a telefon, pustil Rammsteiny a už to jelo. S podivem jsem zjistil, že mě vůbec nic nebolí a že mám spoustu síly. Vybíhám kopec a nezadýchám se, a když do kopce ještě přidám, tak se po chvíli tep ustálí zas odhadem na 136. Nepotím se. Jsem stroj na běhání. Ultramaraton začíná třetí den. Mám super pocit, a lehké halucinace mi nevadí. Slyším neexistující hlasy a za mnou neustále vidím několik běžců. Na stromě visí chlap. Tak funguje mozek v nezvyklých stavech, realitu vyhodnocuje jen tak zhruba a do mysli posílá obrazy, které už zná, a má je v cache. Vnímám i to, že chlapi na stromech a smečky psů nejsou skutečné. Chce se mi zpívat a taky to udělám. Pokud mě někdo v tom lese slyšel, tak sorry :)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Dobíhám do vesnice Wilkowice, na 205. kilometr. Tady má být občerstvovačka. Pořád běžím, a zas podobná hra. Ty vole, si dělaj prdel. České nadávky znějí malebnou polskou vesnicí a já po několika kilometrech dorážím na konec vesnice. Asi jsem to zas nenašel. Sundávám bundu a mikinu, začíná být vedro, a v tom přichází víla a říká - dvěstě metrů odtud je občerstvovačka. Dostal jsem kafe, dal si pár slaných sušenek, trochu jsme pokecali a prý že už je to jen kousek, ale do děsnýho kopce. Odpovídám, že jestli je ten kopec jen jeden, tak nemá šanci, a na otázku za jak dlouho to dám odpovídám dvě hodiny. Očividně mi nikdo nevěří, ale snaží se mi to nedat najevo. Nahoru zpátky na Klimczok popobíhám, jde to skvěle, únava pořád nikde. Na vrcholu chvíli hledám červenou značku pro poslední seběh. Běží mi to slušně, odhadem 4:00 min na km, pak se podívám. Kabáti zpívají o tom, co by chlapi dělali, kdyby ženský nebyly, já běžím dolů a lidi uhýbají. Koukám na navigaci a zjišťuju, že se vypnula. Sbíhám až dolů do Bielska, a nějak nemůžu najít slibované vlastní značení k cíli. Vyměňuji baterie v GPS a zjišťuji, že můžu zas běžet zpátky nahoru. Ztrácím tak další půlhodinu. Do cíle se mi ale dorazit podařilo, jen bylo tchochu divné, že tak kromě dvou borců s notebookem ale vůbec nikdo nebyl. Probíhám cílovou branou a slyším polsky něco jako "Jsi dvousetprvní". Zatvářím se, přeci jen jsem čekal lepší výsledek, a druhý asi pochopil a říká anglicky twenty-one. Lepší :) Usedám na zídku, zapínám telefon, slzy mi tečou a reportuju, že jsem to dokázal. Pocit k nezaplacení.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Přicházím k hotelu a potkávám borce, co doběhli přede mnou. Bravo, stary, pokřikuje na mě jeden z nich. Ty vole, kdo je u tebe starej, myslím si, ale vlastně mi to dělá dobře. V hale hotelu si mě nikdo moc nevšímá, tak si říkám o sprchu a jídlo. Sprchu si mám prý domluvit s recepční, prý placená služba za 10 PLN. Potkávám Piotra a ptám se, kde se zapomněl. Prý se najednou zasekl, zapomněl, kde je a hlavně co tam dělá. To, že je na závodě prý pochopil až po konzultaci s manželkou.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A shrnutí na závěr: super akce pro ty, co neočekávají od organizátorů zázraky. K polskému jídlu jsem byl skeptický od začátku, takže jsem byl mile překvapen. Nedostal jsem ani diplom, ani medaili. Je to daleko. Před jízdou zpět je dobré se vyspat, jinak hrozí, že usnete za volantem. Nádherná příroda a nezapomenutelný zážitek. Za rok na trati zkusím lépe než 54:34:17.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Bielsko-Biala, Poland49.8223768 19.05838449999998849.6584338 18.73566099999999 49.986319800000004 19.381107999999987tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-47452031328974399472013-07-28T09:11:00.000+02:002013-11-29T19:55:32.213+01:00Týnišťské šlápoty od dubu k dubu 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>55 km (2.300 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(26. 7. - 28. 7. 2013)</i><br />
<br />
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na letošní Šlápoty jsem přijížděl s docela velkými ambicemi. Po MUMu jsem měl dost natrénováno, v Orlických horách jsem dolaďoval formu a podle startovky jsem to odhadnul tak do desátého místa.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do Meziměstí jsem dorazil na čas, a do startu zbývala půlhodina. Ani jsem se nestačil moc rozhlídnout, sotva jsem chytil signál GPS a už jsme vyrazili. Čelo závodu vyrazilo poměrně ostře, alespoň teda mně to tak přišlo, a tak jsme nasadili rozumně udržitelnou rychlost. Před námi byla odhadem tak desítka lidí, a cesta utíkala docela pohodově, trasu částečně osvětloval měsíc a spousty hvězd na nebi. Silnici a cyklostezku brzy vystřídaly náročnější úseky mezi poli, a docela strmými výběhy. Na polské straně nás překvapily hromady kamení a prachu, navezené na strmých cestách. Moje silničky tohle moc nebraly, po prachu to docela klouzalo. Přemýšleli jsme, jakým způsobem se hora kamení v takové vrstvě dostala na tu cestu. Prý takto trénují polští ironmani, dva se přivážou řetězy za traverzu a běží vzhůru. Kamení se tak dostává do vyšších a vyšších poloh, aby jej běžci zas mohli svými kroky postupně sesouvat dolů. Náročnou, ale krásnou trasou se dostáváme zpět na českou hranici a cestou na rozhlednu na Ruprechtický špičák potkáváme ty nejrychlejší. Počítáme lidi před sebou - je jich sedm. Postupujeme dobře a to nám zvedá náladu. Z rozhledny dorážíme zpět do Meziměstí a já s díky odmítám gulášovou polévku. Vím, jaký na ni má názor můj žaludek, takže si dávám jen suchý rohlík a druhý beru s sebou do batohu. Docela se ochladilo, takže oblékám triko s dlouhým rukávem. Po půlhodině vyrážíme dál, bohužel trochu jiným směrem, než vede trať. No co, zhruba dva kilometry navíc nás nezabijí, jen s sebou musíme hodit, protože nás dohání skupinka dalších běžců. Cestou potkáváme na cestě dvě gulášovky. Takže moje tušení bylo asi správné. Další cesta byla docela pohodová, až na nějaké to klouznutí a jeden pád na zadek. Už se rozednilo a my jsme si mohli užít přírody kolem, nádhernou cestu skalním městem, lezení po kamenech a proplétání se mezi skálami. Pro tyhle chvíle to vlastně dělám, ty pocity se nedají dost dobře popsat. Prostě nádhera. Taková nádhera, že jsme na Supím hnízdě minuli K11. Co dělat, 7 km tam a zpátky nás bude stát hodinu a solidní propad ve startovním poli. Dalších devět lidí postupně proběhlo a spoluběžec Martin začal propadat splínu. Tak jsme se rozhodli, že tu hodinovou sekeru doženeme. A i ty Poláky dáme. To jsme ještě nevěděli, že Poláci jsou Maďaři a jeden z nich je Dániel Márton :) 15 kilometrů před občerstvovačkou mi došla voda. Docela problém, začlo vedro a ta představa, že skoro tři hodiny nebude co pít, taky radosti nepřidá. Nějak jsme to ale zvládli a dorazili jsme do Machova.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do cíle noční části doběhl Martin osmý a mě se podařilo doběhnout minutu po něm se skupinkou dalších čtyř běžců. Hodinu jsme dohnali a po občerstvení mi zbývalo už "jen" 65 km. Poté, co jsem vylezl z hospody, že to rozběhnu, jsem dostal slušnou ránu z horkého vzduchu. Prašná cesta na K17 vedla otevřenou polní cestou, všechno rozpálené a já jsem zjistil, že nemůžu ani jíst, ani pít, natož běžet. Tři kilometry jsem se trápil, pak si spočítal dobu při aktuálním "tempu" a rozhodlo jsem se to ukončit. Tenhle závod jsem chtěl běžet, chodit se mi nechtělo, a za tři týdny čekají 10L700. Fatální asi byl ten nedostatek vody, a tempo bylo taky přepálené. Nohy by to zvládly, ale žaludek a vnitřnosti se postavily na odpor. A bylo to jiný než jindy, fakt vyčerpání a dehydratace, a tohle je o radosti, i když někdy trochu bolí. Tak snad příště bude líp. Ale celkově jsem spokojenej i tak a díky Olafovi a všem organizátorům za jejich práci a čas, bylo to ohromný a za rok to určitě zkusím znovu.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Týniště nad Orlicí, Czech Republic50.1511029 16.07845129999998350.0692939 15.916402799999984 50.2329119 16.240499799999984tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-10973296251231217872013-07-07T13:15:00.000+02:002013-11-29T19:55:16.219+01:00MUM 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>301 km (7 x 43 km, 5.830 m+) </i></span></span></h4>
<i style="line-height: 15px;"><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif; font-weight: normal;">(30. 6. – 6. 7. 2013)</span></i><br />
<br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Na MUM - Moravský ultramaraton, jsem se těšil už od loňska. S obdivem i trochou závisti jsem sledoval výkony svých kamarádů Ládi Gáška a Kristýny Hájkové a aspoň v duchu jsem si s nima krásně trpěl. Myslím, že už tehdy se pomalu tvořil záznam v mém kalendáři s názvem "Závody".</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do Lomnice jsme odjížděli v neděli ráno, přímo v den závodu. Časový plán cesty vyšel skoro na minutu, takže rezerva byla dostatečná a příprava na první etapu proběhla v klidu. Po horkých dnech přišlo příjemné ochlazení a slunečný den provázel lehký vítr. Dost dobrý den na závod, skoro ideální podmínky. Běželo to skoro samo, odpočinek v posledních třech dnech byl dobrý nápad. Na občerstvovací stanici na cca 20. kilometru jsem zažil lehký šok, protože chvíli za mnou dobíhá skupina běžců v čele s Danem Orálkem. Přemýšlím, zda jsem neběžel jinudy zkratkou, nebo zda oni již neběží druhé kolo. Po závodě zjišťuji, že zabloudili a mají v nohách o více než 3 kilometry víc. Sen je ale stejně splněn, aspoň na chvilku jsem předběhl Dana ;-)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggUP3sLylsUZK6cDYbNm17I9gMQvAey2tmDQsB4cjfKQbAo7-8YlfrkGPioOd10RxDlFn4H4sBAHWMiehs5hLxwDgfmyRASaYZFtbWetquWkaAtSu8iA_GgIhgCireuAD7ssfTZMqQyc5_/s1600/IMG_8790.jpg" imageanchor="1"><img border="0" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggUP3sLylsUZK6cDYbNm17I9gMQvAey2tmDQsB4cjfKQbAo7-8YlfrkGPioOd10RxDlFn4H4sBAHWMiehs5hLxwDgfmyRASaYZFtbWetquWkaAtSu8iA_GgIhgCireuAD7ssfTZMqQyc5_/s400/IMG_8790.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">V dalších etapách už jsme startovali ve dvou vlnách, rychlejší o hodinu později. Přemýšlel jsem o výhodnosti faktu, že jsem nejhorší z nejlepších, a po startu jsem si uvědomil, že mnoho kilometrů se na trati ocitnu úplně sám :-). Vlastně mi to ani moc nevadilo, a když jsem začal potkávat běžce z první vlny, tak mi to spíš pomáhalo. Detailnější průběh jednotlivých etap tady už popisovat nebudu, tak tedy jen nejdůležitější momenty: Vedro a bloudění na třetí, Vranovské etapě byla docela zajímavá prověrka sebeovládání. Pokus o závodění s lepšími v etapě čtvrté, v páté únava z mnoha kilometrů silnice a první příznaky rozpadající se tělesné schránky, v šesté pád na dlaně a koleno. Od druhé poloviny se mi ale běželo líp a líp, tělo se nějak adaptovalo na zátěž a jak jsem se rozběhal, všechno začalo fungovat a přestalo bolet. Síly jsem si rozložil správně, na poslední etapu zbylo dost a dost, ale lepší výkon nakonec už by stejně nebyl k ničemu, rozdíl mezi časy byl cca hodina. Nějaké rezervy ještě asi zbyly, ale jako první zkušenost s etapovým ultra jsem nadmíru spokojen s výsledkem, skončit v první desítce je pro mě veliký úspěch.</span><br />
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeWGgOKk8-bUvAMs3M0FT5q7U7JvzJrG8prPy53gL_YPuMSKOetBBE31WU6ngXRpoB5AcXcEwSB6T03U6KSVFZCbSV_aHvf1Y5muAoLJxNJQe-IgUVWxhMdpHSOPQSxYUd14ziTdMj163E/s1600/IMG_9496.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeWGgOKk8-bUvAMs3M0FT5q7U7JvzJrG8prPy53gL_YPuMSKOetBBE31WU6ngXRpoB5AcXcEwSB6T03U6KSVFZCbSV_aHvf1Y5muAoLJxNJQe-IgUVWxhMdpHSOPQSxYUd14ziTdMj163E/s400/IMG_9496.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">MUM je ale víc než jen závod, pro mě to byla příležitost setkat se se skvělými lidmi a užívat si s nimi běh v krásné přírodě Českomoravské i Drahanské vysočiny. Byla to skvělá dovolená, užil jsem si spoustu zábavy a pocit sounáležitosti s blázny nejen z různých koutů republiky, ale i z různých zemí Evropy. Těším se na další příležitost setkání s touhle vybranou společností. Těmhle lidem nechybí zapálení pro běh, láska k přírodě, ale ani respekt k soupeři, protože znají sami sebe a nemusejí si nic dokazovat. Díky všem za super týden a za rok zase na startu ;-)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">
</span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Lomnice, Czech Republic49.4046191 16.4135960999999549.3219521 16.252234599999948 49.4872861 16.574957599999951tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-36912499020106955562013-06-15T19:31:00.000+02:002013-11-29T19:54:46.597+01:00Krakonošova stovka 2013<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>96 km (3.935 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(14</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 6. - 15. 6. 2013)</i></span><br />
<br />
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Opět skvělý zážitek, vlastně lepší než loni, menší horko, lepší kondice, jak by taky ne, když jsem měl natrénováno ze Silvy. Zase jsem si to užil, tahle trasa je vážně jedna z úplně nejvíc nejhezčích. Už jsem se rovnou předběžně objednal na příští rok. Rád jsem vás viděl, a ty co jsem neviděl, tak za rok rád uvidím :D </span><br />
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">43. místo. Mimochodem, od loňska jsem zrychlil o tři a půl hodiny. A vzhledem k volbě bot (silniční Adizero Boston) nemám navíc ani jeden puchýř.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Vrchlabí, Czech Republic50.6170886 15.60500619999993450.455954600000005 15.282282699999934 50.7782226 15.927729699999935tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-37391996178920873792012-12-09T21:08:00.000+01:002013-11-29T21:09:21.663+01:00Pražská stovka 2012<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>122 km (4.200 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(7</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 12. - 9. 12. 2012)</i></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Poslední etapa EKUT, vzhledem k mrazu asi ta nejtěžší. A i když trochu placatější krajinou než je okolí Ústí, zase jsem poznal spoustu krásných míst. Skvělá trasa, vedoucí někdy místy, které bych sám asi nezvolil, snad i proto, že se tudy běhat nedá. </span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhez5h_4seIDMuyv-wsUx0loCXL9J9Go7gfNne2KwKAVe4k-SAzBWa-zhWnXpYr_6cm5QNiaP5wBluxGedvPJGXO_XIQg_MCTkUxlwreUbrPHI238nkWxbAdjQpUA-KTRhS9T1ueOyZVaKO/s1600/537530_4579639141398_34713637_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhez5h_4seIDMuyv-wsUx0loCXL9J9Go7gfNne2KwKAVe4k-SAzBWa-zhWnXpYr_6cm5QNiaP5wBluxGedvPJGXO_XIQg_MCTkUxlwreUbrPHI238nkWxbAdjQpUA-KTRhS9T1ueOyZVaKO/s400/537530_4579639141398_34713637_n.jpg" width="297" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhlídka Máj a zmrzlá Cola</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Proběhnout Nazaretským potokem suchou nohou se nepodařilo. Opět skvěle strávený víkend se skvělými lidmi. Co ještě dodat? Prostě příjemný proběhnutí ;) Díky všem za společnost a těším se na další akci.</span><br />
<br />
<br />Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Modřany, 143 00 Prague-Prague 12, Czech Republic50.0100765 14.40693950000002128.996819999999996 -26.901654499999978 71.023333 55.715533500000021tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-18879620893623592562012-11-25T20:55:00.000+01:002013-11-29T21:00:58.768+01:00LOUČENÍ s turistickým rokem 2012<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>167 km (6.950 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>23. 11. - 25. 11. 2012)</i></span><br />
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br /></i></span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">1. etapa 57 km / 2450 m+. Denní část: Lovosice - Lovoš - Milešovka - Dubice - Větruše - Ústí nad Labem. Tuhle část jsem běžel v silničkách, a docela to šlo, po zadku jsem jel jenom jednou ;-) Docela pohodový běh v nádherné podzimní přírodě, jen ta "panoramata" kvůli mlze tak úplně nevynikla.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy5U8v3o38OJF1yVUKdbpz4_gKcIGVNjwRXAO-TgtQpCMg6ymyKABcTpxB_exwueJjRfSBbl-aPR5Z96MjWN6yukgXcZAlNFtcgERmQiB3DkUdX7-ojMuuyKk3OKQsxY-hFaIT9b4gT49t/s1600/45326_554901761191962_1668215505_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy5U8v3o38OJF1yVUKdbpz4_gKcIGVNjwRXAO-TgtQpCMg6ymyKABcTpxB_exwueJjRfSBbl-aPR5Z96MjWN6yukgXcZAlNFtcgERmQiB3DkUdX7-ojMuuyKk3OKQsxY-hFaIT9b4gT49t/s400/45326_554901761191962_1668215505_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1. etapa, zleva: Petr Kotlář, Jarda Koptiš, Pavel Marek a Lenka Váchová</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">2. etapa 110 km / 4500 m+: Těchlovice - Buková hora - Velké Březno - Ústí nad Labem - Němčí - Třebušín - Plešivec - Varhošť - Ústí nad Labem. Etapa rozdělená na noční a denní část, po 43. kilometru trasa procházela základnou. Po ukončení první etapy zbylo dost času na jídlo i na odpočinek, špagety Quattro formaggi chutnaly znamenitě, ostatně podobně jsem si pochutnal i na chlebech s Ramou a salámem Vysočinou na občerstvovačkách :) Před odjezdem autobusu na místo startu v Těchlovicích jsem zkoušel ještě chvilku usnout, ale nějak se to nedařilo, endorfiny dělají svoje. Závod začal přesně ve 22:30 a hned první stoupání připomínalo sjezdovky na B7. Na Bukové hoře jsme poprvé ztratili značku a skupinka se rozdělila. Na cestu jsem se vydal bez mapy i navigace a orientovat se jen podle turistického značení někdy není úplně jednoduché. Na P100 zkusím aspoň nacpat trasu do hodinek. Z Bukové hory jsem se vydal se skupinkou v čele s Monikou, ale tu jsme stejně po nějaké době ztratili. Do Ústí jsem dorazil po lehkém kufrování s Tomášem Ulmou.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Na základně jsem se rozhodl počkat na světlo a trochu se prospat, dal jsem si dvě hodiny odpočinku a pak jsem se vydal sám na pokračování. Ve dveřích jsem potkal závodníka, co vyběhl chvilku přede mnou, říkal, že si promítl trasu, co uběhl, představil trasu, co ho čeká, a rozhodl se vrátit a jet domů. Říkal jsem mu, že o tomhle se nesmí mnoho přemýšlet, protože pokud se svého těla zeptám, jestli ještě můžu, tak se mohu spolehnout na to, že mi oznámí, že nemůžu :D Svítilo sluníčko, bylo docela teplo a běželo se báječně. Příroda v okolí Ústí nad Labem je prostě nádherná, moc jsem si to užíval a ani mi moc nevadilo, že běžím sám. Po cca 15 kilometrech začalo foukat a docela přituhlo, z rukávu na krku jsem narychlo tvořil čepici a nasadil větrovku a rukavice. Přitom jsem nějak minul odbočku a protáhnul si trasu o pár kilometrů po asfaltu. Pár lidí mě mezitím předběhlo a v hospodě v Třebušíně jsem se přidal k Ivanovi Martynkovi a zbytek trasy jsme dokončili společně. V hospodě v Hlinné jsme potkali Martinu s Evou a po nějaké době jsme je dohnali a pokračovali společně dál. Plány na dokončení závodu aspoň do půlnoci se nám postupně rozplývaly, postup se neustále zpomaloval, v noci se hůř sleduje trasa, takže rychlejším tempem se dá rychleji zabloudit. Dost času jsme strávili hledáním ztracené cesty, ale na tomhle místě musím pochválit čelovku Led Lenser, která moc pomohla. Na cca 83. kilometru přišla krize, hrozná únava, bolest snad úplně všeho, deset kroků se zavřenýma očima, otevřít, zkorigovat směr atd. Vzal jsem si jeden Ibalgin, a doufal, že aspoň něco by mohlo přestat bolet. Do dvaceti třiceti minut to bylo zase OK - asi nějaký zázrak :) Na Ivana přišla krize v podobném okamžiku, ale tomu "prášek štěstí" nějak nezabral. Podobně jako na B7 jsem byl až téměř do konce závodu v totálně euforické náladě. Tohle je ta meditace stezky, jak o ní píše Kerouac.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Do cíle jsme dorazili chvíli před čtvrtou ranní, a po tradičních chlebech se salámem a Ramou jsem to zalomil do spacáku. Po třech hodinách spánku byl čas vyklidit prostory a kupodivu jsem celkem bez velkých obtíží odešel po svých. Doma jsem se podivil ještě víc - váha ukázala úbytek hmotnosti jen jedno kilo za skoro 39 hodin běhochůze. Byl to super zážitek. A díky všem spoluběžcům, byl to s vámi skvěle strávený čas a těším se na vás na Pražské stovce.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Ústí nad Labem, Czech Republic50.6611164 14.05314559999999350.5000334 13.730422099999993 50.822199399999995 14.375869099999994tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-28393367527664321732012-09-09T20:08:00.000+02:002013-11-29T22:11:55.462+01:00Beskydská sedmička 2012<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>95 km (5.430 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(7</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 9. - 9. 9. 2012)</i></span><br>
<span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i><br></i></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Zatím to nejbláznivější, nejtěžší a nejlepší, co jsem kdy zažil. Bláznivý seběhy v místech, kde by mě fakt sbíhat nenapadlo, kdyby tam nebylo značení, nekonečná stoupání, při kterých se čas zastavuje - 23 minut na kilometr :o), nádherná příroda a spousta, a to doslova, spousta super lidí. Zprvu jsem váhal, zda byl dobrý nápad přihlásit se na takhle masovou akci, pohled na takovou masu lidí valících se od třineckého nádraží městem na start mě trochu děsil. I start byl vlažný, několik kilometrů to byl spíš prvomájový průvod. Najednou přišlo první stoupání, dav se rozptýlil a už to začalo. Výstup po sjezdovce na Malý Javorový, cca 600 vystoupaných metrů, stoupání, co se zdá, že neskončí, a spousta borců cvakajících hůlkami jako by se nechumelilo vás z obou stran míjí téměř dvounásobnou rychlostí. Pokračování na Velký Javorový a po trase sport hezky dolů o 500 metrů níž, terénem spíš pro kamzíky. Nějakou dobu jsme mysleli, že jsme nějak uhnuli z trasy nebo co a doufali jsme, že na tu správnou trasu narazíme. Jak se ukázalo, běželi jsme po trase :) Dole ve Ski areálu Řeka nás čekala čipová kontrola a zase hezky zpátky nahoru. Po napojení na trať společnou s kategorií hobby se postup zpomalil, hlavní vlna hobíků zabrala skoro celou cestu a tak další postup byl docela kličkování mezi lidmi, větvemi, kamením a hůlkami závodníků. </span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">Po nějakých dvaceti kilometrech konečně přišla občerstvovačka, už bylo na čase, doplnili jsme energii a sůl, s chutí jsem si dal pár kousků banánu a melounu, banány samozřejmě se solí, jak se sluší. </span><br>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<br>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6v08S4g7OgS3iQIfWmLk18fyFnPEFUSdyjipWbbni6_h1T0XrvWz3GBOi9X_XV2XXoyLbWXvZf8R0YdlvpSVKuC1unJLBvriftiyAeCVd5pGr1O9LUkvZJ_29QoAfH7QIlCrtDPHAy7xf/s1600/419278_4170522793745_335299240_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6v08S4g7OgS3iQIfWmLk18fyFnPEFUSdyjipWbbni6_h1T0XrvWz3GBOi9X_XV2XXoyLbWXvZf8R0YdlvpSVKuC1unJLBvriftiyAeCVd5pGr1O9LUkvZJ_29QoAfH7QIlCrtDPHAy7xf/s400/419278_4170522793745_335299240_n.jpg" width="400"></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sestup z Lysé hory</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Nemá asi smysl dopodrobna popisovat všechny vrcholy a údolí B7, pár krizí přišlo a zase odešlo, nepozorovaně přišlo svítání, při zatažené obloze je to docela nevýrazné. Chvílemi padal slabý déšť. Největší krize přišla cca na 55. km, měli jsme chuť to vzdát, na nějakou dobu jsme lehli do trávy a snědli nějaké rohlíky se sýrem. To trochu pomohlo, takže jsme se přinutili vstát a nakonec se to zase rozběhlo. Kolem 60. kilometru už jsme nemluvili o odstoupení ze závodu, ale o rychlostním tréninku ve středu na dráze, o závodech, co nás letos čekají a tak. V pustevnách zakoupená Coca-cola nás rozjela naplno a od 75. kilometru jsme jeli jak o život. Jedno zda nahoru nebo dolů, tep mi zázračně držel někde na 130, a šlo to fakt samo, lehce a hladce, s hubou od ucha k uchu. Při sebězích jsme brali soupeře po dávkách, ve stoupáních jsme spíš odpočívali, zjistili jsme, že máme daleko kratší krok a proto je lepší nevyčerpávat se a dohnat to na sebězích nebo i indiánským během v mírných stoupáních. Se soupeři, co jsme míjeli, jsme se hlasitě zdravili, Libor řval, že "Už tam budem!" a že je to už jen kousek. Většina lidí se ale k běhu vyprovokovat nedala :D </span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Doběhli jsme celkem na pohodu v čase 20:51:52, na 84. místě v kategorii sport z celkově 422 týmů. Cca třetina týmů celkově závod nedokončila, ve sportu dokončilo 270 týmů. </span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Fakt super zážitek a výkon, za který se nemusíme stydět. Našich plánovaných 18 hodin byl blud plynoucí z neznalosti trati. Příští rok za 16 ;oD </span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Libore díky za spolupráci, bylo to vážně dobrý.</span><br>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Frenstat, Czech Republic49.548345 18.21078999999997449.465905 18.049428499999973 49.630784999999996 18.372151499999976tag:blogger.com,1999:blog-8472897597379942424.post-21247087372302725982012-06-15T19:37:00.000+02:002013-11-29T19:55:00.560+01:00Krakonošova stovka 2012<h4>
<span style="color: #bf9000; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="line-height: 15px;"><i>100 km (3.935 m+)</i></span></span></h4>
<i style="color: #999999; font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">(15</i><span style="color: #999999; font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><i>. 6. - 16. 6. 2012)</i></span><br />
<br />
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Moje první běžecká stovka. Byla to vážně zatím moje nejtěžší šichta, osmnáct hodin v kuse. Pár věcí mě překvapilo, třeba náročnost trasy, dlouhé úseky se nedaly vůbec běžet, jestli to nakonec nebylo tím, že to měl být pochod a ne běh :) S tímhle faktem souviselo i moje druhé překvapení, na jediné občerstvovačce nebyly iontové nápoje, ani ovoce, příště to holt budu muset tahat s sebou. Na třicátém kilometru jsem se složil k zemi a zabrzdil rukama a kolenem, asi tak jako Lída na POŠUKu, jen s tím rozdílem, že jsem si neroztrhnul kalhoty. Na záznamu trasy mi od té chvíle chybí 7 km, při pádu se zmáčklo tlačítko STOP :oD. Timexy by určitě 18 hodin nevydržely, MacGyverova nabíječka ale vykonala přesně to, co se po ní žádalo. </span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinBDkc6CanzsHD48Mjwd6-mcMH1cLN2449eZ0wmmknci0tIOa_2_2cVHIw8imCp59ZRZ9RGouIFusflLh5eB_STxfd0EQiewagNeTBYkgZs-GRKSaf2Ezq2KVZAPJXK5pEGVOm6jFfc3Br/s1600/181143_332546920154313_543795482_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinBDkc6CanzsHD48Mjwd6-mcMH1cLN2449eZ0wmmknci0tIOa_2_2cVHIw8imCp59ZRZ9RGouIFusflLh5eB_STxfd0EQiewagNeTBYkgZs-GRKSaf2Ezq2KVZAPJXK5pEGVOm6jFfc3Br/s400/181143_332546920154313_543795482_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nabíječka MacGyver</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Za chvíli se začne stmívat a já vyběhnu na regenerační výběh. Raděj za tmy, aby mě nesebrali.</span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>Pavel Marekhttp://www.blogger.com/profile/17427100551775447939noreply@blogger.com0Vrchlabí, Czech Republic50.6170886 15.60500619999993450.455954600000005 15.282282699999934 50.7782226 15.927729699999935