sobota 22. října 2016

ME 24h Albi, Francie

75,175 km
( 22. 10. - 23. 10.2016)

Zatím se mi nikdy moc nechtělo psát o závodech, co se nepovedly. Ale asi je potřeba o tom mluvit, a hlavně si z toho vzít ponaučení.

Dlouho jsem přemýšlel, zda 3 týdny po Spartathlonu lze zvládnout tak náročný závod, jako je běh na 24 hodin. A řekl jsem si, že to zkusím. Čas na regeneraci je sice hraniční, ale třeba to půjde. A nebo taky ne. 

Před ME jsem se rozhodl odpočívat a už moc neběhat. Vlastně skoro vůbec. Pořádně se vyspat, najíst a nabrat sílu. Jak to dopadlo, již mnozí vědí. Rozběhnuto podle plánu, ale před 30. kilometrem přišla krize, srdce v krku, studený pot a podlamující se nohy. Vymačkaný citron. Zkoušel jsem to překonat dalších 6 hodin, ale vůbec se to nelepšilo. Někdy to prostě nejde a i kdybych nachodil v utrpení další stovku, nemělo by to valnou cenu. Přesto patří velké díky klukům, co se mě na trati snažili povzbudit.

Už chvilku předtím jsem si začal uvědomovat, že můj trénink doposud nemá žádný řád. Běhám pro radost, tak, aby mě to bavilo. Nějaké objemy tam sice jsou, ale kvalita moc ne. A řád už vůbec ne. Pro běhání pro radost to stačí. Pro závod s evropskou špičkou rozhodně ne. V téhle chvíli to pro mě přestává být jen zábava, protože mám velikou motivaci. Čeká mě pár měsíců tvrdé práce, protože na MS v Belfastu bude český tým stát na stupních vítězů. A i já pro to chci udělat všechno, co bude v mých silách.

Ondra Velička předvedl neskutečný výkon, a ostatní také. Jsou to vynikající sportovci a skvělí lidé. A je s nimi legrace. Rád jsem se s vámi potkal a těším se na další setkání. A budu držet palce na stovce ve Španělsku.


Žádné komentáře:

Okomentovat