301 km (7 x 43 km, 5.830 m+)
(30. 6. – 6. 7. 2013)Na MUM - Moravský ultramaraton, jsem se těšil už od loňska. S obdivem i trochou závisti jsem sledoval výkony svých kamarádů Ládi Gáška a Kristýny Hájkové a aspoň v duchu jsem si s nima krásně trpěl. Myslím, že už tehdy se pomalu tvořil záznam v mém kalendáři s názvem "Závody".
Do Lomnice jsme odjížděli v neděli ráno, přímo v den závodu. Časový plán cesty vyšel skoro na minutu, takže rezerva byla dostatečná a příprava na první etapu proběhla v klidu. Po horkých dnech přišlo příjemné ochlazení a slunečný den provázel lehký vítr. Dost dobrý den na závod, skoro ideální podmínky. Běželo to skoro samo, odpočinek v posledních třech dnech byl dobrý nápad. Na občerstvovací stanici na cca 20. kilometru jsem zažil lehký šok, protože chvíli za mnou dobíhá skupina běžců v čele s Danem Orálkem. Přemýšlím, zda jsem neběžel jinudy zkratkou, nebo zda oni již neběží druhé kolo. Po závodě zjišťuji, že zabloudili a mají v nohách o více než 3 kilometry víc. Sen je ale stejně splněn, aspoň na chvilku jsem předběhl Dana ;-)
V dalších etapách už jsme startovali ve dvou vlnách, rychlejší o hodinu později. Přemýšlel jsem o výhodnosti faktu, že jsem nejhorší z nejlepších, a po startu jsem si uvědomil, že mnoho kilometrů se na trati ocitnu úplně sám :-). Vlastně mi to ani moc nevadilo, a když jsem začal potkávat běžce z první vlny, tak mi to spíš pomáhalo. Detailnější průběh jednotlivých etap tady už popisovat nebudu, tak tedy jen nejdůležitější momenty: Vedro a bloudění na třetí, Vranovské etapě byla docela zajímavá prověrka sebeovládání. Pokus o závodění s lepšími v etapě čtvrté, v páté únava z mnoha kilometrů silnice a první příznaky rozpadající se tělesné schránky, v šesté pád na dlaně a koleno. Od druhé poloviny se mi ale běželo líp a líp, tělo se nějak adaptovalo na zátěž a jak jsem se rozběhal, všechno začalo fungovat a přestalo bolet. Síly jsem si rozložil správně, na poslední etapu zbylo dost a dost, ale lepší výkon nakonec už by stejně nebyl k ničemu, rozdíl mezi časy byl cca hodina. Nějaké rezervy ještě asi zbyly, ale jako první zkušenost s etapovým ultra jsem nadmíru spokojen s výsledkem, skončit v první desítce je pro mě veliký úspěch.
MUM je ale víc než jen závod, pro mě to byla příležitost setkat se se skvělými lidmi a užívat si s nimi běh v krásné přírodě Českomoravské i Drahanské vysočiny. Byla to skvělá dovolená, užil jsem si spoustu zábavy a pocit sounáležitosti s blázny nejen z různých koutů republiky, ale i z různých zemí Evropy. Těším se na další příležitost setkání s touhle vybranou společností. Těmhle lidem nechybí zapálení pro běh, láska k přírodě, ale ani respekt k soupeři, protože znají sami sebe a nemusejí si nic dokazovat. Díky všem za super týden a za rok zase na startu ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat