107 km (4.400 m+)
(31. 1. - 1. 2. 2014)První závod v tomhle roce. Skoro po dvou měsících. Na pátek jsem si tentokrát vzal dovolenou, abych všechno stačil v klidu připravit, ve čtvrtek přezuju na zimní gumy a v pátek přes den ještě trochu pospím. Dopadlo to samozřejmě trochu jinak, místo čtvrtečního přezouvání jsme sepisovali protokol o nehodě, protože jsem nedobrzdil, když přede mnou zastavil na místě chlapík, aby nezajel chodce. On zimní gumy asi měl.
No nic, přezul jsem v pátek dopoledne, ze spaní už nic nebylo, rychle zabalit, snad nic nezapomenu. Tohle na vršek, tohle dolů, boty mám, hůlky, navigaci, namazat housky a rozmixovat polníček s vodou, jablkem a kapkou olivového oleje, čímž vznikne nápoj zvaný "žabí hlen". Naházet to do auta, sbalit rodinu, nabrat po cestě spoluběžce Libora a Pavla a vyrazit.
V Novém Boru jsem pak vyložil rodinu u příbuzných a vyrazili jsme do kempu Valdek. Všechno šlo hladce, dorazili jsme se slušným předstihem, takže bylo dost času vystát frontu na registraci. Dostávám originální malovaný itinerář trasy a čip na batoh. Hledáme místo na převlečení a místní "tělocvična" se nám nezdá být tím pravým prostředím. Převlékáme se tedy přímo v hospodě. Při oblékání mi došlo, že jsem přeci jen něco zapomněl. Návleky na boty, úplně nové, pro účely Ledopádů speciálně zakoupené, leží doma v Jenštejně ve skříni, aby se neošoupaly. No nic, asi budu mít v botách trochu vlhko.
Netrvalo dlouho a už se všichni vydáváme k autobusům, které nás mají dopravit na start. Pomalu postupuji ke dveřím a najednou se moje levá noha propadá až po kyčel do trubky v zemi. Nohou projíždí bolest, zakleju něco ve smyslu jako "kruciš" a říkám si, že bolest na závodě obvykle přichází mnohem později, než hodinu před startem. Soukám se ven a pajdám k druhému autobusu na rozcestí. Noha je v pořádku, vypadá to jen na pěkný jelito (tím teď myslím tu nohu).
Po dojezdu na start a výstupu z autobusu začíná pěkně foukat. Rychle vytahuju z batohu větrovku a už je tady start závodu. Namrzlou silnicí pořád vzhůru, trochu to klouže, ale na nesmeky to zatím není. Posléze ledový asfalt mizí a začíná sníh. Smutně vzpomínám na návleky ve skříni.
Noční část tentokrát probíhá známými místy, dvakrát jsem po Lužických horách běžel v závodě 10 lužických sedmistovek. Luž, Velký Buk, Klíč, Bouřný, Jedlová. To znám, bude snadné se orientovat. Poprvé vidím tuhle trasu v noci a v zimním čase. Běží se mi krásně, nic nebolí, jen nevím, jak se oblíct. V poryvech větru je strašlivá zima, ale když vítr ustane, potím se. Zkouším regulovat teplotu rozepínáním a zapínáním větrovky, a pak jí svlékám. Lepší, když je trochu chladno, než se moc zpotit a dehydrovat se.
Podruhé dorážím na kontrolu na Tolštejn. Přede mnou je zhruba 30 lidí, to vypadá dobře. Nic nebolí, běží to skoro samo. Přemýšlím o tom, že mám vlastně výhodu, že nemusím tolik sledovat trať. Stopy běžců přede mnou mi jasně ukazují směr. Paráda. Teď by to mělo vést kolem Jedlové a pak nahoru na vysílač. Že vede cesta stále dolů, je divné, ale ne moc, takhle to přeci bývá, abychom nabrali nějaké to stoupání. Pozoruji okolí a říkám si, že to tady vypadá všude stejně. Když podlézám spadlý strom, který vypadá taky ale úplně stejně jako jeden, co jsem již před pár hodinami podlezl, začíná mi to být divné čím dál víc. Koukám na navigaci, jo, dobrý, jsem na trase, jen je divný, že ta modrá čára, co ukazuje prošlou trasu, je i přede mnou. Kontroluji vzdálenost do cíle první etapy. 40 kilometrů. Ty v*le, kde to jsem? Odpověděl jsem si.
Doběhl jsem na rozcestí, přečetl nápis "Nová Huť", spočítal ztrátu na více než dvě hodiny a přehodnotil tenhle závod na príma trénink. Tak zase zpátky. Tady už nezabloudíš, bejku, protože to tu znáš, byl jsi tady už dvakrát, dodával jsem si sebevědomí. A zpátky na trase. Je to docela fajn, zase začít potkávat nějaké lidi. V cíli noční etapy jsem měl v nohách 65km. V hospodě U Kuruce jsem potkal Jardu, který se dost divil, co tam dělám. Moc se mi to nechtělo vysvětlovat. Vyměnil jsem ponožky, pojedl housku, chvilku oddechl s hlavou na stole a načepoval vodu na další cestu.
Kolem ledopádů jsme to myslím šli obráceně než loni, a ledové krásy bylo letos také o poznání méně. Přesto to bylo úchvatné. Na občerstvovačce jsem dostal ke chlebu i kus sýra, když jsem odmítnul nabízený salám. Po cestě jsem potkal Vítka, se kterým jsme prošli část trasy. Povídáním cesta lépe utíkala a v Kopci v hospodě jsme dohnali Jardu a Libora. Ani jsme se moc nezdržovali a vyrazili jsme dál. Zanedlouho nás dohnali Libor se Zdeňkou a zase bylo o čem povídat. Závodit nemělo cenu, tak se to nějak změnilo na pěkný běžecký výlet. Po stovce jsem zase začal cítit puchýře na šlapkách pod prsty nohou. Málo namazaná noha v mokré ponožce. Byla to ale jediná bolest tohodle závodu, snad kromě později se rozloučivšího nehtu na noze.
Díky všem za dobře zvládnutou organizaci, moc jsem si to užil. A už se těším na jaro a na Šluknovsko. A tentokrát už asi trochu nastuduju trasu, abych si napravil reputaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat